Prvním a nejvýraznějším reprezentantem z Jihlavy byl Martin Musil. V roce 1985 již dokázal hodil 300 bodů na terčích, což zvládl málokterý 16ti letý kluk. Díky své formě vyrazil do maďarského Tamási, kde s Patrikem Lexou bojovali ve skupině Boys I. Zde se ukázalo, že největším soupeřem bude bulharský Rosen Nedkov. Martin zde dopadl výborně, jako jediný závodník v kategorii dokázal vybojovat v každé disciplíně medaili, když vybojoval čtyři bronzy a vyhrál mušku kombinaci. Celkově skončil na druhém místě o 2 body právě za Nedkovem.

O rok později se zúčastnil dalšího mistrovství, tentokrát v kategorii Boys II. V domácím nymburském prostředí opět ukázal famózní formu. Podruhé vyhrál mušku kombinaci, k tomu přidal ještě zlato na zátěži dálce. Jediná disciplína, kde nezískal medaili, byla zátěž arenberg, kde do finále postoupilo 6 závodníků s 98, zatím co Martin hodil "jen" 96. Celkově pak skončil opět stříbrný, opět o dva body. Tentokrát za tehdy fenomenálním jihočeským Lubomírem Raabem.

Potřetí a naposledy vyrazil Martin s reprezentací do švédského Bosönu. Opět se mu podařilo vyhrát mušku kombinaci a zůstal tak v této disciplíně neporažen. Navíc přidal opět titul mistra Evropy v zátěži dálce. Podruhé dokázal získat medaili v každé disciplíně, a nakonec se dočkal i titulu mistra Evropy v pětiboji. Nedkova porazil o 28 bodů.

Martin Musil tedy absolvoval tři mistroství Evropy mládeže.
Z 18 možných medailí jich dovezl 17. Mistrem Evropy se stal šestkrát.
Z hlediska celkového počtu medailí je na třetím místě se stejným množstvím medailí jako druhý nejlepší reprezentant, ale menším počtem zlatých.

Z hlediska průměrné medailové úspěšnosti se nachází na druhém místě.
Pokud bychom zahrnuli pouze závodníky, co absolvovali více jak jeden závod, byl by Martin nejúspěšnějším juniorským reprezentantem republiky.

Tři roky žádné mistrovství Evropy mládeže neproběhlo. Až v roce 1990 se uskutečnilo další, tentokrát v Německu, kam vyrazilo kompletní devítičlenné družstvo. Jedním z reprezentantů byl i Pavel Vaněk.

Pavel se na mistrovství juniorů ukázal ve výborné formě, bohužel mu chyběla troška toho štěstí. Na mušce skishi hodil v základu jako jeden ze tří českých juniorů plný počet, v mušce kombinaci mu na medaili chybělo 0,38 bodu, v arenbergu ho dva body dělily od rozhozu o medaili, ve skishi jedna trefa. V zátěži dálce mu opět unikla medaile o kousek, přesně o 0,78 metru. Korunu tomu nasadil pětiboj, ve kterém skončil čtvrtý o 0,23 bodu.

O rok později vyrazil Pavel na mistrovství Evropy juniorů do české vesnice Vystrkov kousek od Orlické přehrady. Na toto mistrovství ho doprovodili další dva Jihlaváci, Michal Přibyl a Lenka Příhodová. Pavel na mušce skishi opět hodil plný počet bodů, ve finále skončil na 5. místě. Na mušce kombinaci však dokázal vybojovat stříbrnou medaili, když za vítězným Robertem Meszárosem z Nových Zámků zaostal o 0,8 bodu. V zátěži arenberg pak skončil v po boji o bronzovou medaili na 7. místě, na skishi v boji o další bronz skončil kvůli pomalejšímu času čtvrtý.
Zátěž dálka však Pavlovi přinesla titul Mistra Evropy, když ostatní přehodil o víc jak 1,5 metru. Tato dálka mu nakonec vynesla stříbrnou pozici v pětiboji, na vítěze mu chybělo 0,54 bodu.

Pavel Vaněk tedy absolvoval dvě mistroství Evropy mládeže. Celkem dovezl 1 zlato a 2 stříbra.

Michal Přibyl byl výborný terčař, například v 17ti letech na mušce skish nenaházel plný počet bodů pouze jednou za sezónu (dle dochovaných záznamů). Jeho nevýhodou bohužel byly dálky, které nebyly tak daleké jako u jiných juniorů, proto se v roce 1990 do reprezentace nedostal.

V roce 1991 se však do reprezentace probojoval a své terčové kvality předvedl. Pouze čtyři čeští chlapci dokázali naházet na mušce skish plný počet bodů a Michal byl mezi nimi. Nakonec z toho bylo ve finále 7. místo. O pozici hůř skončil na mušce kombinaci. Jako jediný závodník však dokázal hodit plný počet za zátěži arenberg, což mu vyneslo titul Mistra Evropy v této disciplíně. Na skishi pak hodil 95 a ve finále skončil na 5. místě. Bohužel se nepovedla zátěž dálka, což ho z první desítky posunulo na 20. místo.

Michal Přibyl absolvoval pouze jedno mistrovství Evropy. Stejně jako pro Pavla Vaňka to bylo jeho poslední mistrovství juniorů, následující rok přecházeli do dospělé kategorie.
Michal na daném mistrovství Evropy získal jedno zlato. Na terčích zde měl nejnižší českou a druhou nejnižší ztrátu na terčích.

Lenka vyrazila také pouze na jediné mistrovství Evropy, které se uskutečnilo v tehdejším Československu u Orlické přehrady. Doplnila dvojici výborných závodnic Jarmilu Nytrovou a Hanu Hrouzovou.

Hned na mušce skish dokázala Lenka hodit jako jediná česká závodnice plný počet, a to i ve finále. Bohužel byla o 23 sekund pomalejší, proto skončila druhá.
Druhé místo si ještě zopakovala třikrát za Hanou Hrouzovou, které tenkrát mistrovství neskutečně vyšlo. Jak zátěž skish, tak zátěž dálka skončilo v pořadí 1. Hana, 2. Lenka, 4. Jarmila. Jarmile se nakonec i díky výborné mušce kombinaci podařilo porazit v pětiboji německou Katrin Werner. Pětiboj tak ovládly kompletně české závodnice.

Lenka na svém jediném mistrovství Evropy tedy vybojovala 4 stříbrné medaile. Na vítěznou Hanku jí chybělo 9 bodů.

V roce 1994 se mistrovství neuskutečnilo. Až v roce 1995 proběhlo ve slovinském Bledu. V tomto roce vyjeli 4 reprezentanti z Jihlavy. Jedná se o rok, kdy vyjelo nejvíc jihlavských reprezentantů v historii.
Karolíně rok 1995 vycházel. Vyhrála Mistrovství České republiky nebo Velkou cenu Německa, takže byla šance na podobné výsledky i na mistrovství Evropy mládeže.

V době, kdy ještě nebyla finálová kola, hodila Karolína druhý nejlepší výsledek na mušce skishi a získala stříbro za jihlavskou parťačkou Klárou Musilovou. Na mušce dálce jednoruč vybojovala další stříbrnou medaili, když zaostala za německou vítězkou o 0,14 bodu. Zátěž arenberg však vyhrála nejlepším výsledkem ze všech závodnic. Nepovedly se však zátěž skish a zátěž dálka, což nakonec odsunulo Karolínu na třetí místo, když jí stříbrná pozice v pětiboji unikla o pouhých 0,14 bodu. Shodou okolností před ní skončila německá závodnice, se kterou prohrála mušku dálku.

Karolína se v tomto roce loučila s juniorskou kategorií, proto se zúčastnila pouze jednoho mistrovství mládeže.
Získala celkem 4 medaile, z toho jeden titul mistryně Evropy mládeže.

V roce 1995 se mistrovství Evropy zúčastnil také Michal Příhoda. Nominaci si vysloužil hlavně úspěchem na Mistrovství České republiky juniorů, kde skončil třetí v pětiboji. V následujícím roce končil v nominaci většinou na 6. místě, přesto nebyl vybrán do reprezentace, byl pouze náhradníkem, a tak rok 1995 bylo jeho jediné mistrovství Evropy, kde reprezentoval.

Muškařské disciplíny Michalovi zrovna nevyšly, což poznamenalo i výsledný pětiboj. Zátěžové dálky nedopadly špatně, ale vždycky chyběl kousek k medaili. V arenbergu potřeboval o 4 body víc, na skishi o jeden zásah.
Zátěž dálka pak znamenala 10. místo. Celkově v disciplínách končil jako třetí nebo čtvrtý nejlepší český závodník, v pětiboji dokonce byl druhý nejlepší závodník, přestože skončil na 7. místě.

Michal tak na svém jediném mistrovství Evropy mládeže vyšel medailově naprázdno.
Z jihlavských reprezentantů se jedná o jediného závodníka, kterému štěstí nepřálo a nedovezl si medaili.

Pavel Kobliha na sebe upozornil již v roce 1992, když skončil na Mistrovství ČSFR žáků na 2. místě v kategorii žáků. O rok později pak skončil na 3. místě.
První juniorský rok 1994 stál pravidelně na stupních vítězů (na mistrovství ČR skončil stříbrný v pětiboji). Tento rok však bohužel žádné mistrovství Evropy mládeže nebylo. Zúčastnil se tak alespoň Poháru mládeže evropských měst, kde skončil v pětiboji na 5. místě a v sedmiboji na 4. místě. V roce 1995 a 1996 však již na mistrovství Evropy juniorů jel.

Na prvním mistrovství Evropy nevyšly Pavlovi muškařské disciplíny, skončil vždy za jihlavským parťákem Michalem. I zátěž arenberg nedopadla nejlíp.
Na skishi však hodil jako jeden ze dvou plný počet a v rozhozu porazil slovenského soupeře o 15 bodů a vybojoval si tak titul mistra Evropy. V zátěži dálce pak přidal ještě bronzovou medaili.
Celkově pak skončil na 13. místě jako čtvrtý z Čechů.

Na druhém mistrovství vyšly muškařské disciplíny lépe. Dělené páté místo v mušce skish a šesté místo v mušce dálce. V zátěži arenberg bojoval se třemi dalšími závodníky o bronzovou medaili, a nakonec v rozhozu hodil nejvíc a bronzovou medaili získal.
Na zátěži skish došlo k citelnému propadu, který nešlo zachránit. Pátá zátěž dálka tak posunula Pavla "pouze" na páté místo v pětiboji.

Pavel Kobliha tedy absolvoval dvě mistroství Evropy mládeže. Celkem dovezl 1 zlato a 2 bronzy.

Klára Musilová byla jedna z nejtalentovanějších jihlavských závodnic, což podtrhuje i fakt, že na mistrovství juniorů se probojovala hned čtyřikrát.
Již ve dvanácti dokázala vyhrát své první mistrovství republiky v kategorii žákyň a o dva roky to zopakovala. V roce 1995 poprvé vyjela na mistrovství Evropy ještě jako žákyně, když vyhrála všechny nominační závody i republiku. Ve svém prvním juniorském roce ohrožovala i kategorii žen, když skončila na mistrovství ČR dospělých na druhém místě v pětiboji.
Celkem se zúčastnila čtyř mistrovství.

Na prvním mistrovství hodila nejvíc na mušce skish a získala první titul juniorské mistryně Evropy. V mušce dálce vybojovala bronz a zátěži arenbergu stříbro, když hodila druhý nejlepší výsledek z dívek. Ve skishi dvě dívky hodily víc, a tak na Kláru zbyl bronz. Zátěž dálka byla jediná disciplína bez medaile. Pětiboj však znamenal první titul juniorské mistryně Evropy v pětiboji pro Jihlavu.

Následující dvě mistrovství, která byla prohlášena za mistrovství světa, dokázala Klára v pětiboji také vyhrát. Stala se tak první českou závodnicí, která dokázala vyhrát třikrát po sobě titul juniorské mistryně v pětiboji.

Klára Musilová tedy absolvovala čtyři mistroství (Evropy a světa) mládeže. Celkem dovezla 6 zlatých, 4 stříbrné a 3 bronzové medaile.

Hned následující rok, kdy Klára Musilová odešla z juniorské reprezentace, se do ní dostala jiná jihlavská závodnice - Helena Smejkalová. I ona ukazovala ještě v žákovských letech, že bude výbornou reprezentantkou, avšak musela hodně soupeřit s jinou moravskou závodnicí - legendární Zuzanou Kočířovou. Helena často končila na druhém místě právě za ní. Do reprezentace se nicméně nominovala hned první rok v juniorské kategorii a po celou dobu juniorské kategorie reprezentantkou byla.

Hned na první disciplíně prvního mistrovství Evropy mládeže Helena získala první titul juniorské mistryně Evropy - v mušce skish. V mušce dálce a zátěži arenberg na ní smolně zbyla pouze brambora, v zátěži skishi ale přidala další titul, který si vybojovala v rozstřelu díky lepšímu času. Zátěž dálka znamenala bronz a celkově Helena skončila na 2. místě v pětiboji za Zuzanou o 1,46 bodu.
Na následujících dvou mistrovstvích skončila v pětiboji na třetím, bronzovém místě, když k tomu vybojovala ještě tři, respektive dvě individuální medaile.

Helena Smejkalová tedy absolvovala tři mistroství Evropy mládeže. Celkem dovezla 11 medailí, z toho 2 zlaté, 5 stříbrných a 4 bronzové medaile.

Koncem prvního desetiletí se probojoval do reprezentace jako poslední jihlavský závodník Aleš Průša. Aleš měl své výsledky založené na perfektních terčích. Jako jeden z mála dokázal nejlepší výsledky v žákovské kategorii předvést na mistrovství republiky. Ve 14ti letech díky tomu vybojoval stříbro v pětiboji a o rok později žáky vyhrál. Do reprezentace se dostal až jako junior, když se držel v nejlepší čtyřce závodníků v sezóně a na republice skončil třetí v pětiboji. Po celou dobu juniorské kariéry se pak v reprezentaci udržel.

Na svém prvním mistrovství světa juniorů, kdy se již disciplíny házely na finále (8 chlapců a 6 dívek), se nedostal do finále pouze v zátěži arenberg a zátěži dálce. V disciplínách se zkoušela novinka souboje dvou závodníků nebo závodnic proti sobě (čtvrtfinále, semifinále, finále a boj o 3. místo). Jak v mušce skishi, tak zátěži skishi, vypadl vždy v prvním kole s německým Hildebrandem. V pětiboji pak skončil na 7. místě.

O rok později došlo pro změnu k rozhodnutí, že do finále půjde pouze 6 chlapců. Aleš zahájil stovkou na mušce skish, kterou hodili pouze tři junioři. Ve finále nakonec skončil s bramborou. V mušce dálce sice byl na 8. místě, ale kvůli změně počtu lidí ve finále již o medaili nebojoval. To samé ho potkalo i na zátěži arenberg. Zátěž skish a dálka se tolik nepovedly a v celkovém pětiboji Aleš skončil na další "bramboře", 4. místě. Na medaili mu chybělo 2,37 bodu.

Své poslední juniorské mistrovství světa rozjel Aleš ve velké parádě. V mušce skishi postupoval do finále ze 6. místa, ale s jednou minelou ve finále skončil na stříbrné pozici. V mušce dálce vybojoval další medaili, tentokrát bronzovou. V zátěži arenberg se Aleš dokonce stal mistrem světa. V zátěži skish byl Aleš jedním ze dvou závodníků, který dokázal hodit plný počet bodů, ve finále však bohužel klesl až na 6. místo. V zátěži dálce ovšem vybojoval další bronz. V celkovém pětiboji pak skončil Aleš stříbrný. Na vítězství mu chybělo 2,345 bodu.

Aleš Průša tedy absolvoval tři mistroství světa mládeže. Celkem dovezl 5 medailí, z toho 1 zlatou, 2 stříbrné a 2 bronzové medaile.

Poslední závodnicí z Jihlavy, která reprezentovala na juniorském mistrovství světa, byla Jitka Pausarová.
Jitka se již ve 13ti letech dokázala dostat přes 400 bodů v pětiboji a excelovala na mistrovstvích republiky ve své kategorii, když ve 12ti letech skončila druhá v pětiboji a následující tři roky vždy vyhrála kategorii žákyň.
Mezi její nejsilnější disciplínu byla muška dálka jednoruč, v níž již ve 14ti letech dokázala hodit přes 50 metrů jedním hodem. V roce 2009 dokonce hodila na mistrovství republiky dospělých 53 metrů, což byl druhý nejlepší výkon v kategorii žen.
V roce 2009 se poprvé nominovala na juniorské mistrovství a s juniorskou reprezentací se loučila v roce 2012.

Na svém prvním mistrovství světa juniorů, kdy se již disciplíny házely na finále (8 chlapců a 6 dívek), se Jitka probojovala do finále v každé disciplíně. V terčových disciplínách jí pokaždé podařilo probojovat do semifinále, kde ovšem neuspěla a bojovala alespoň o bronz. Pouze u mušky skish vybojovala bronzovou medaili. Úžasné však měla dálky. V mušce dálce přehodila ostatní závodnice o více jak 2 metry a ve finále to zopakovala. Stala se tak juniorskou mistryní světa v této disciplíně. Na zátěži dálce odskočily s polskou závodníci Magdalenou Kuzou ostatním závodnicím o 6 metrů a finále bylo především o nich dvou. Ve finále o necelý metr vyhrála Jitka, a získala tak druhé zlato. K němu přidala ještě stříbrnou medaili v pětiboji.

Dalo by se říct, že následující mistrovství světa juniorů bylo jak přes kopírák. Jitka opět získala bronz v mušce skishi, opět vyhrála obě dálkové disciplíny, opět skončila v pětiboji druhá. K těmto medailím ale přidala ještě bronzovou ze zátěže arenberg.

O rok později se již na dálkách tolik nedařilo. Bronzová medaile na mušce skish a zátěži arenberg zůstaly, ale v mušce dálce to tentokrát byla pouze bronzová medaile a v zátěži dálce pouze čtvrté místo. I tam ale opět skončila na druhém místě v pětiboji.

Své poslední juniorské mistrovství světa absolvovala Jitka v roce 2012 v Chorvatsku. Výsledky v základních kolech byly úžasné, chyběla pouze dokončení ve finále.
Na mušce skish pouze jednou minula, což byl nejlepší výsledek, který hodily ještě tři závodnice. Ve finále však minula třikrát a skončila čtvrtá.
V zátěži arenberg hodila také nejlepší výsledek, ještě s jednou závodnicí. Opět však ve finále skončila čtvrtá.
V zátěži skish hodily všechny dívky ve finále pouze jednou mimo. Byla mezi nimi i Jitka, která však ve finále skončila opět pod bednou, pátá.
V mušce dálce hodila jako jediná hod přes 50 metrů. Ve finále se však musela spokojit s bronzovou medailí.
V zátěži dálce jako kdyby Jitku přemohla nervozita. Zatím co jiné závodnice házely přes 70 metrů, Jitka byla ráda za 62 metrů. Zřejmě k tomu přispěl fakt, že Jitka o hodně bodů vedla v průběžném pořadí pětiboje a mohla se stát celkovou vítězkou a mistryní světa v pětiboji. Nakonec i 62 metrů pohodově stačilo, Jitka se stala vítězkou s náskokem 13 bodů.
Na závěr si tak mohla v klidu hodit finále zátěž dálky a tam se již přes 70 metrů dostala. Vybojovala si tak stříbrnou medaili.

Jitka Pausarová tedy absolvovala čtyři mistroství světa mládeže. Celkem dovezla 16 medailí, z toho 5 zlatých, 4 stříbrné a 7 bronzových medailí.