Švýcarsko je jedna z mála zemí, která se účastnila mistrovství světa již od samotných počátků. Hned na prvním mistrovství, pořádaném organizací ICF v roce 1957, se objevily legendy, jakými byli pánové Vieser, Berli nebo Schreck. Právě tito pánové se stali v následujícím období na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století prvními švýcarskými medailisty. Na počátku šedesátých let však došlo k rozdělení těchto závodníků na ty, kteří se účastnili mistrovství světa, pořádaných organizací ICF, a na ty, kteří jezdili ty pořádané pod CIPS. Zatím co pan Vieser jezdil na ICF mistrovství, pan Schreck jezdil na CIPS mistrovství. Jednou z mála výjimek byla největší hvězda švýcarské rybolovné techniky, pan Peter Hässig, který se účastnil všeho, čeho se zúčastnit mohl. Například v roce 1975 pořádal CIPS, tehdy již odbor FCS, mistrovství Evropy, tak pan Hässig zajel tam a k tomu si dal i mistrovství světa, pořadané pod ICF.

V sedmdesátých letech, kdy se spojila pravidla ICF a CIPS do jednoho desetibojového balíku, se objevuje na mistrovstvích i nová osoba - Peter Kläusler. Můžeme ho nalézt ve výsledcích na třech mistrovstvích Evropy a čtyřech mistrovstvích světa. Jeho obrovskou doménou byly disciplíny s multiplikátorem a muška skish. Celkem šestkrát se mu podařilo dostat do první pětky v disciplínách a na pátém místě skončil i v multiplikátorovém trojboji, který se uskutečnil v roce 1975 (Spa, Belgie).

Multi dálka byla ale srdcová záležitost. Však také všechny tři medaile, které se mu podařilo získat, jsou právě z disciplíny multi dálka obouruč. V letech 1975 a 1981 vybojoval bronzovou medaili, ale vrchol zaznamenal v roce 1980, kdy se stal mistrem světa v této disciplíně, když svým hodem za hranici 107 metrů překonal ostatní závodníky o 6 metrů(!).

Jablko, zdá se, nepadlo daleko od stromu. Ale popořádku...

Počátky v kategorii mužů nebyly pro Markuse jednoduché. Ve Švýcarsku stále fungovaly dvě organizace a pro spory mezi sebou bylo rozhodnuto, že každá organizace bude mít 3 místa pro mužské reprezentanty. Situace byla značně komplikovaná a je otázkou, zda i spravedlivá, když jedna organizace měla pouze tři závodníky, zatím co druhá jich měla víc a musela vybírat. Složitá komunikace vedla k tomu, že v roce 1984 vyrazili pouze závodníci z jedné organizace a v jiných letech až do roku 1991 Švýcarsko nefigurovalo v soutěži družstvech, ačkoliv závodníků zde bylo šest.

Markuse však náročná nominace neodradila. Touha dostat se do reprezentace ho stále hnala dopředu, až se to skutečně podařilo. Prvním mistrovstvím, na které se probojoval, byla Evropa v norském Oslu roku 1989. Největší přípravu a trénink věnoval Markus disciplínám s multiplikátorem, protože tam cítil největší šance. Kdo ví, jak by zde Markus uspěl, kdyby sekretářka svazu neudělala chybu a nepřihlásila ho pouze do disciplín v osmiboji, kde nebyla multi disciplína ani jedna. Pech jak sviňa.

I tak se ale Markus neztratil. Hned na první disciplíně, mušce skishi, dokázal hodit plný počet bodů a dostal se do rozstřelu, ač skončil bez medaile. Také se dostal do první desítky v zátěžových dálkách, v jednoruči skončil sedmý a v obouruči osmý. V obou disciplínách byl nejlepším švýcarským závodníkem.

O rok později vyrazil s týmem do francouzského města Bordeaux, kde se zúčastnil svého prvního mistrovství světa. Tentokrát byl přihlášen i do multi disciplín. A děly se věci.

V pětiboji a osmiboji se tolik nedařilo. V pětiboji se dostal do první desítky vlastně jenom v arenbergu, kde hodil 98 bodů, a osmiboj si pokazil tím, že nehodil obouručku. Ale pak přišly "jeho" disciplíny. Na začátek lehké rozehřátí v podobě čtvrtého místa v multi skishi, kde ho jedna pětka dělila od bronzové příčky (nebo alespoň rozstřelu). Následovala multi dálka. Souboj, který tenkrát ještě nebyl dělen na základní kolo a finále osmi nejlepších, rozhodoval pouze v základním kole o tom, kdo je nejlepší. A ten rok byl nejlepším americká legenda Chris Korich. Markus však vybojoval stříbro za druhou pozici, když zaostal o cca 1,5 metru. Čtvrté a druhé místo mu však vyneslo v tehdy vyhlašovaném dvojboji multi jeho první titul mistra světa, když za sebou nechal obě americká esa, Steva Rajeffa a Chrise Koricha.

Největší zážitek ale přišel právě s multi dálkou. Tenkrát se Švýcarům povedl double - Markus skončil stříbrný a hned za ním se umístil Peter Hässig. Jednalo se o poslední medaili neuvěřitelně dlouhé a krásné závodnické kariéry tohoto fantastického závodníka. Oslava úspěchu obou reprezentantů stála opravdu za to a dodnes si ji Markus pamatuje. No, asi to zase tak bouřlivé nebylo, když si ji stále pamatuje... :)

Nové tisíciletí a nová pravidla. Finálové účasti na terčích i dálkách. Pro dálky změna, pro někoho k lepšímu, pro někoho k horšímu. Každopádně prvních osm chlapů šlo znovu bojovat ve stejné disciplíně. V roce 2003 přišel další titul.

Evropa v Berlíně se konala na bývalém olympijském stadiónu. Multi dálka byla neskutečně vyrovnaná, prvních osm závodníků bylo v necelých dvou metrech. Markus hodil nejdál, byl blízko 105 metrům. A blízko Markusovi byl německý Jens. Nebylo to jednoduché ve finále. Jens se dokonce dostal až za hranici 106 metrů. Ovšem na Markuse to nestačilo, ten dokázal hodit pět centimetrů za hranici 107 metrů. Druhý mistrovský titul v multi dálce a čtvrtý v pořadí.

Další Evropa a problém - Angličani. Lup lup a Peter Thain byl hnedle za hranici 116 metrů. O pět metrů dál něž kdokoliv jiný. Markus šel do finále ze třetího místa, když na Thaina ztrácel 8 metrů. Finále se ale začíná od nuly a tam už to tak jednoznačné nebylo. Peter Thain se dokázal dostat za 108 metrů, ovšem na Markuse, který se dostal za 110 metrů, to nestačilo. Markus vybojoval již třetí mistrovský titul v této disciplíně.

Do konce prvního desetiletí 21. století přišla ještě jedna poněkud překvapivá zlatá medaile. Ne, že by Markus neuměl házet disciplíny pětiboje, ale málokdy se mu podařilo tam medaili získat, natož zlatou. No, v roce 2008 se to podařilo. V polském Krakowě dokázalo 7 závodníků hodit plný počet na arenbergu. Šlo se do finále. A Markus byl "opět" děsně pomalý. Pět závodníků doházelo za minutu a půl, Markus házel víc jak dvě a čtvrt minuty. Jenže byl taky jediný, kdo dokázal tu stovku hodit podruhé. Rázem z toho byl již šestý mistrovský titul. Po stříbře z roku 2001 a bronzu z roku 2007 ten titul konečně vyšel. Byla to současně poslední medaile, kterou Markus na arenbergu vybojoval.

Polsko však pro Markuse znamenalo další "poprvé". On se totiž dostal do finále i v mušce skishi. Tenkrát se hodilo 11 stovek, ale Markusovi to časově vyšlo. Finále bylo neskutečně napínavé, v zápalu boje a nepříznivého větru nikdo nehodil plný počet. I Markus měl jednu vedle. Ale jel neskutečně rychle a s jednou nulou měl dokonce nejrychlejší čas. Díky tomu se tak stalo poprvé, kdy získal na jednom mistrovství světa dva tituly najednou. Úžasné představení.

Jubilejní desátý titul přišel ve Španělsku v roce 2016. Tam překvapil německý závodník Michael Harter, který hodil plný počet. Markusovi se to povedlo také a s dvěma dalšími Němci za zády, Olafem a Heinzem, věděl, že finále nebude jednoduché. A nasadil tempo. Pravda, nebyl nejrychlejší. Český závodník Jan Bombera již zažíval euforii ze svých výsledků, že si na poslední disciplíně celého mistrovství řekl, že zkusí být nejrychlejší. A nasadil tempo stejné jako Markus. Nebylo to úplně jednoduché v tom házet. Ale Markus to ustál. Přes veškerou snahu zaostal za Bomberou o jednu pouhou sekundu, nicméně hodil plný počet. Desátý titul byl hodně vydřený... :)

O rok později zavítal Markus do Česka a jako jeden ze tří měl jeden hod vedle. Měl ale nejrychlejší čas, tak startoval úplně na kraji startovního pole. A opět nasadil neskutečné tempo. A tentokrát za plný počet. Stříbrný Polák Tomasz měl o pět bodů a jednu minutu horší výsledek.

Pak přišel covid a rok pauza od nějakého mistrovství. Ono málem nebylo ani to v roce 2021, ale nakonec se to podařilo uskutečnit. Tentokrát v Maďarsku. Neskutečné podmínky. Vítr na letišti lítal všemi směry a nebylo jednoduché to postavit, natož v tom házet. Vítr vynášel kapku doprava a Markus měl velké problémy, aby vybojoval alespoň 80 bodů. Naštěstí to nebyl nejhorší výsledek, opravdu to bylo těžké. Do finále se dostal a jel ve svém nejrychlejším čase, který se přibližoval hranici dvou minut. Dva Češi ale byli lepší, minuli pouze jednou, zatím co Markus minul dvakrát. Byla z toho bronzová medaile.

O den dřív však Markus házel na mušce skishi a probojoval se do finále. Hodil stovku a těch padlo celkem osm. Ve finále někteří letěli jako draci, dva dokonce dokončili pod minutu a čtvrt. To Markus to měl hotové za dvě minuty jedenáct. Jenže na rozdíl od těch rychlých Markus neminul. A rázem z toho byl mistrovský titul. Třináctý. Poslední.

V Tallinu 2022 chyběla trocha štěstí. Finále v mušce skish, ale ve finále jedna vedle. Finále multi skishe, ale jedna vedle a dva závodníci rychlejší. Bronzová, celkově pětačtyřicátá medaile.