Věra Čapková původně neměla nic společného ani s rybolovem. Ovšem její manžel lékař byl po dědovi vášnivý rybář. Na svatební cestě ve Světlé nad Sázavou ji poprvé zasvěcoval do lovu ryb a také zde chytila svou první štiku. Právě on jí řekl o rybolovné technice a vyzval jí k tomu, aby se do ní zapojila. Koneckonců jako studentka fakulty tělesné výchovy měla ke sportu blízko. Ač její oblíbené sporty byly šerm a lyžování, toužila poznat i tento sport.

Bylo to období, kdy existovaly dvě organizace - ICF (International Casting Federation) a vedle ní další pod organizací CIPS, která se jmenovala Federation of Casting Sport (FCS). Zatímco ICF preferovalo disciplíny házené na vodě, FCS se přesunulo na zem. Rok 1961 přinesl první pravidla rybolovné techniky CIPS, obsahující 10 disciplín (pro ženy 6 disciplín).

Začátky rybolovné techniky nebyly jednoduché. Jak si Věra Čapková vzpomíná, materiálu ani znalostí v republice moc nebylo. Když jsem nějaký člověk ze zahraničí přijel na ryby, domluvilo se s ním, aby i udělal instruktáž. S některými také domluvilo, aby dovezli materiály, které pak platila Praha. Občas se ale objevilo něco i v Česku. Některé bambusy si koupili závodníci sami, ale například muška dálka se házela štípaným bambusem od Troníčka. Na zátěž dálku zase tap od pana Tlustoše.

První zmínku o Věře lze nalézt v almanachu, vydaném u příležitosti oslavy 40. výročí rybolovné techniky v Československu. Zde můžeme spatřit Věru na společné fotografii z roku 1961, kdy tehdy již zkušené závodnice z NDR zavítaly do Prahy a předváděly jednotlivé disciplíny CIPS českým závodníkům a závodnicím.

Mezi podporovatelkami a učitelkami našich závodnic byla i nejlepší závodnice tehdejší doby, Helga Wischer (třetí zleva).
Kolem ní můžeme vidět historicky první československou medailistku, Ludmilu Gerykovou (druhá zleva), která získala bronzovou medaili v roce 1960, a Marii Wolfovou, parťačku Věry Čapkové na mistrovstvích světa v letech 1963 a 1964, druhou českou mistryni světa (muška arenberg - 1964).

Rok 1963 však obsahoval jinou událost - čtvrté mistrovství světa CIPS, konané ve Švýcarském Curychu. Československo tehdy vyslalo družstvo mužů i žen, ženy měly soutěž družstev poprvé, reprezentovaly Věra Čapková a Marie Wolfová. Měly před sebou velmi silné družstvo Německé demokratické republiky, dámy Helgu Wischer a Hannu Maisel. Marii Wolfové se podařilo vybojovat stříbro ve své perfektní disciplíně - muška arenberg.

Medailovou nálož zde však předvedla Věra Čapková. V zátěžových disciplínách vybojovala bronzovou medaili na plachtě a přidala stříbro v dálce, kterou získala se svým bambusovým prutem, který brala v celku i s očkama do letadla. Zátěž dálka byla vůbec velmi oblíbenou disciplínou, Věře vyhovovala kovová zátěž a slabší vlasec, který byl tenkrát povolený.

V muškařských disciplínách se jí dokonce podařilo vybojovat první titul československé mistryně světa, a to na mušce dálce, kde porazila Maďarku Barthovou o 84 centimetrů a Helgu Wischer dokonce o 1 metr a 17 centimetrů. V součtu zátěžového trojboje z toho bylo třetí místo, v součtu muškařských disciplín přidala Věra Čapková další bronzovou medaili. V celkovém šestiboji se Věra umístila na třetím místě za oběma Němkami.

Úžasná první účast na mistrovství světa tak pro Věru znamenala zisk šesti medailí (1 - 1 - 4). K nim přidala ještě stříbrnou medaili, kterou získala s Marií Wolfovou v kategorii družstev.

Rok 1965 byl na mistrovství chudý, neproběhlo ani celostátní mistrovství, ani světové.

Rok 1966 však obsahoval mistrovství obě. Mistrovství republiky proběhlo ve dnech 8. až 10. července ve městě Tábor. Toto mistrovství by se dalo považovat za legendární. Věra Čapková prakticky nemusela slézat z podstavce pro vítězku, protože vyhrála úplně všechno. Navíc potrápila i muže. V mušce skish dokázala jako jediná žena hodit plný počet, což dokázal v mužích hodit pouze František Mrkáček (České Budějovice). Plný počet hodila i v mušce arenberg, kde se vyrovnala pražským kolegům Josefu Bejšákovi, Janu Kolkovi a Františku Dušánkovi.

Na tomto závodě však dokázala ve své nejoblíbenější disciplíně, zátěži dálce, hodit do vzdálenosti 72,53 metrů, čímž pokořila nejen český, ale i světový rekord, a přehodila nejlepšího muže o necelé 4 metry. Navíc v celkovém šestiboji také porazila muže, mužský celkový vítěz Jan Kolek na ní ztrácel necelých 7 bodů.

To mistrovství světa ve stejném roce 1966 se konalo poprvé v historii sportu v Československu, konkrétně ve slovenském městě Svit. Mezi organizátory byla samá slovutná jména, ať už bývalá reprezentantka Marie Wolfová nebo jeden z největších propagátorů rybolovné techniky u nás, Jaroslav Skuhra.

I zde se Věře podařilo vybojovat zlatou medaili. Její třetí titul mistryně světa vybojovala v mušce arenberg. K ní přidala ještě bronz v zátěži arenberg, zátěži dálce a muškařském trojboji. Bilance tedy byla 4 medaile (1 - 0 - 3) plus družstevní bronz, který vybojovala s Boženou Křenkovou.

V roce 1967 probíhalo v pořadí sedmé mistrovství světa, a to v bulharské Varně. Z hlediska československých žen se jednalo o nejúspěšnější mistrovství světa v historii až do nového tisíciletí. Z devíti možných zlatých medailí ukořistilo duo Věra Čapková - Božena Křenková hned 6 medailí. Sama Věra vybojovala čtvrtou zlatou na zátěži arenberg, pátou na mušce arenberg a šestá byla za vítězství v celkovém šestiboji. K nim je třeba ještě připočítat stříbro v mušce skish a zátěžovém trojboji. A nezapomeňme také na bronzy za zátěž skish, zátěž dálku a muškařský trojboj. Osm individuálních medailí z devíti možných (3 - 2 - 3) a zlato v družstvech k tomu. Jednalo se o nejúspěšnější závod Věry v její kariéře, co se počtu medailí týče.

Osmé mistrovství světa v roce 1968 proběhlo ve východoněmeckém Güstrow. Družstvo žen se nezměnilo, tentokrát se podařilo vybojovat bronzové medaile. Věra dokázala vybojovat sedmý titul mistryně světa, tentokrát na mušce arenberg. Také přidala bronzové medaile za zátěž arenberg a muškařský trojboj.

Deváté mistrovství světa v roce 1969 hostil západoněmecký Kiel. Zde Věře dělala parťačku do týmu brněnská Růžena Zelinková. Společně se jim podařilo opět vybojovat bronzovou medaili. K tomu Věra přidala svou osmou zlatou za zátěž dálku a k ní přidala stříbro za mušku skish a zátěžový trojboj, plus bronzy za zátěž skish a celkový šestiboj.

Desáté mistrovství světa proběhlo ve švédském Kalmaru. Jednalo se o první společné mistrovství světa pro obě organizace ICF a FCS. Čeští závodníci se například museli popasovat s muškou, která se házela na vodě, naši závodníci poznávali multi disciplíny, hlavní víceboj byl poprvé v pětiboj. Přesto to bylo do roku 1982 nejúspěšnější mistrovství světa pro muže, kde zazářil Jan Kapustík s první zlatou medailí pro muže a první medailí za pětiboj.

Věra Čapková zde však také čarovala, devátý titul mistryně světa získala v zátěži dálce v novém světovém rekordu. Byl to tak úžasný výsledek, že v mužích by byla na šestém místě. Dokonce přehodila všechny československé muže. K tomuto úspěchu přidala stříbrné medaile za mušku skish, mušku dálku a pětiboj, a dále bronzové medaile za muškařský trojboj a zátěžový trojboj.

S devíti tituly mistryně světa a celkovou medailovou bilancí 38 medailí (9 - 11 - 18) a sedmi medailemi za soutěž družstev (1 - 1 - 5) se Věra loučila v šestibojem. Od roku 1971 připravila organizace FCS nová pravidla CIPS, zahrnující pětiboj, osmiboj a desetiboj (s multi).

Začalo nové období rybolovné techniky.

Rok 1982. Legendární rok, kdy Československo hostilo mistrovství světa. Místem konání bylo zvoleny město Karlovy Vary. Akci se přikládala velká důležitost a výběru reprezentantů předcházela čtyři soustředění, ze kterých se dělaly referáty s analýzou, kdo má na to reprezentovat a kdo ne. Věra Čapková se do finální sestavy reprezentantek nominovala spolu s Alenou Člaňkovou a Ivou Světelskou. Výsledky na mistrovství byly neuvěřitelné, jen u žen padlo pět stovek na muše skish, čtyřikrát 98 na arenbergu, dvě stovky na skishi, ... konkurence byla prostě velká.

Každá z českých žen však vybojovala medaili. Tu zlatou, v pořadí devatenáctou, vybojovala Věra. Jednalo se o zátěž arenberg. Na své nejoblíbenější zátěži dálce pak přidala stříbro, na polskou Hannu Jorasz jí chyběly pouhé 4 centimetry. S Alenou pak soutěžila i ve družstvech, kde získaly společně bronzovou medaili. Přestože se již kolem ní objevovaly o mnoho mladší závodnice, Věra stále dokazovala, že na to má.

Rok 1983 a mistrovství Evropy v západoněmeckém Duisburgu. A moment - zase změna! Tentokrát se nevyhlašovaly jednotlivé disciplíny, jednalo se o Evropský pohár. Žádné vyhlašování jednotlivých disciplín pětiboje, pouze vyhlášení pětiboje a družstev. Škoda. Přesto Věra získala medaili, byla bronzová v pětiboji. A v družstvech s Alenou Člaňkovou dokonce vyhrály.

Rok 1983 je třeba zmínit ještě jednou. Na poháru přátelství v Praze vytvořila Věra nový světový rekord v pětiboji, který měl hodnotu 595,605 bodů.

Víc už předvést na mistrovství světa nebo Evropy nebylo Věře Čapkové umožněno. Již delší dobu se ozývaly hlasy, že by měla uvolnit místo mladším, až už do reprezentace vybrána nebyla. Ačkoliv stále atakovala první tři místa na domácích soutěžích, už jí další mezinárodní mistrovství nebylo dopřáno. Přesto ještě v roce 1990 dokázala vyhrát pohár (Memoriál Jiřího Vítka, Plzeň), o rok později stále byla na bedně (Jihočeský pohár, České Budějovice).

Od roku 1991 se začala účastnit domácího Veteran cupu (tehdy 7. ročník). Přesto ale tu a tam zajela na mistrovství republiky, vyhrála si svojí oblíbenou zátěž dálku (1997, České Budějovice) a zase si házela pro radost. Už to ale v zátěži dálce nebylo ono. Plastová zátěž a tlustčí vlasec vyžadoval jinou techniku a už to nešlo procítit hod tak naplno, jako tomu bylo dřív. Nicméně poslední medaili na mistrovství republiky získala ještě v roce 2005, byla bronzová a právě v zátěži dálce (MR České Budějovice).

Od roku 2003 se začala účastnit mistrovství světa veteránů. Opět začala vozit zlaté medaile (například 3 zlata v roce 2005 nebo 3 zlata v roce 2007, ...). Přesto jí nijak moc nezajímaly počty medailí. Daleko víc si vážila výkonů závodníků, kolik bodů kdo získal nebo jak daleko hodil.

Pravdou je, že nejen medailí, ale úžasných výkonů měla na rozdávání. Několik zmíněných rekordů mluví za vše. O této úspěšné ženě napsal dokonce v novinách i Ota Pavel.