Tak to přišlo. Na začátku září se konalo mistrovství světa dospělých. Vrchol sezóny, souboj těch nejlepších z nejlepších.
Závod se konal ve Španělsku, a to na stejném místě jako před osmi lety. Zuzka i Karel si na něj moc dobře pamatují, svou polohou i pořadím disciplín patřil mezi ty nejnáročnější závody, které kdy oba absolvovali. Není nic horšího, než když máte nervy na pochodu a ještě do toho zjistíte, že jste o bod dva první a zátěž skish rozhodne, zda vyhrajete pětiboj nebo naopak vypadnete z medailových pozic a ještě to poděláte družstvu. Jo, žádná legrace, co si budem povídat.
Letos byl stejný model pořadí disciplín.
Stejně jako každý rok i letos proběhly tři pohárové závody, ze kterých se udělal žebříček dle nominačních pravidel. Zuzka po třech závodech skončila na děleném prvním místě, Karel se s Bombikem dělil o druhé místo. Tito tři tedy měli nominaci jistou. Protože se vloni podařilo jednu z nominovaných závodnic vyhodit a dosadit jinou, zkusilo se to i letos, ale skončilo to neúspěchem. Dosáhlo se alespoň toho, že vyrazily ženy čtyři, jedna se musela vzdát multi disciplín na úkor druhé. Mužů bylo nominováno šest. Kompletní sestava se rozšířila o státního trenéra, jeho asistenta dále vedoucího výpravy, dva rozhodčí a drahé polovičky některých členů výpravy. Tak početná výprava snad ještě nikdy nejela.
Moravu zastupovaly Eliška, Lucka, Zuzka a Bombik z Moravskoslezského územního svazu a ještě Karel z Moravského rybářského svazu.
Příprava během léta byla různorodá. Všichni tři starší se účastnili jako trenéři soustředění talentované mládeže, takže brzy ráno nebo večer (prostě v době, kdy nebyl oficiální trénink) si to někteří prohodili. Stejný model se opakoval i během soustředění Moravskoslezského územního svazu. Tady probíhaly mimo hlavní časy tréninky dospělých, Eliška trénovala v běžném čase. Během tohoto soustředění diskuze s Bombikem nad technikou nakoply Karlovo přemýšlení nad muškou dálkou novým směrem. Že to nebyl směr špatný, se potvrdilo během kontrolního závodu, během kterého Karel Bombika na mušce dálce porazil. I losos zaznamenal zlepšení. Na terčích zase pomohla Karlovi hodně Zuzka, když mu dávala tipy k jeho házení. Po těchto tipech se Karel začal trefovat i na pátém terči, což celé léto nebylo tak úplně zvykem.
V letošním roce došlo ke smutné situaci, kdy soustředění v Zálužné a Bransouzích probíhalo ve stejném termínu a jihlavští závodníci si museli vybrat, kam pojedou. Ano, výhodou bylo, že letošní náklady na soustředění se snížily, takže všichni Jihlaváci ze své kapsy dali polovinu toho, co vloni nebo předloni. Nevýhodou bylo to, že jsme přišli o jeden týden soustředění. Příprava v Zálužném by se však dala hodnotit jako úspěšná.
V průběhu srpna se uspořádal víkendový team building české reprezentace za účasti státního trenéra, aby "se pořádně jako tým naladili" na nadcházející mistrovství. Tato akce de facto rozdělila reprezentaci na tým "jedna Velká parta" a tým "Zbytek", který na akci pozván nebyl. Toto rozdělení probíhalo po celou dobu pobytu reprezentace ve Španělsku. Do skupiny Zbytek byli zařazeni Bombik, Karel a Zuzka.
Aniž to byl Karlův záměr, opět dostál své pověsti potížisty, když se ozval proti původnímu návrhu reprezentačních dresů. Situace kolem dresů se následně nepříjemně zvrtla až ke komentářům typu "konečně jsme mohli mít dres, který bude vypadat jako sportovní dres a nebudeme vypadat jako idioti jako většinu let". Přestože k názoru na původní dres ke Karlovi nikdo z týmu nahlas nepřidal, došlo k předělání dresů. Náladě v reprezentaci to moc nepřidalo.
Reprezentace se sešla v nedělních odpoledních hodinách na pražském letišti. Nikdo ze závodníků se nemohl moc rozšoupnout a vzít toho nějak moc, protože zavazadlo nesmělo překročit váhu 23 kilo. Se vším oblečením a navijáky to nebylo úplně jednoduché a tu a tam někdo lehce překročil. Po odbavení čekala každá skupina jinde. Ke Zbytku se po nějaké době přidala ještě Eliška, a tak se Zbytek stal čtyřčlennou skupinou.
Letadlo se odlepilo od ranveje v čase 19:52. Po velice klidném letu dosedlo v čase 22:14 ve Valencii. Díky mosteckému Honzovi a jeho organizačním schopnostem obdržela reprezentace veškerá zavadla přednostně a mohla se zrychleně přesunout k přistavenému autobusu. Ten vyrazil z letiště v čase 22:58 a po dálnici vyrazil směrem ke Castellón de la Plana a kousek za něj k hotelu ve městě Benicasim. Někteří poprosili, zda by bylo možné zastavit po cestě na nějaké benzině kvůli záchodu a nákupu něco jídla a pití. Bylo přislíbeno, že jak to půjde, tak se zastaví.
První zastávka byla v čase 00:04 u hotelu. Výše zmínění někteří poděkovali, že na ně po cestě řidič myslel a všichni si šli pro věci. Na hotelu se zjistilo, že na seznamu ubytovaných nejsou uvedeni všichni. Problémy se hasily za pochodu, a tak se spalo kde se dalo s tím, že se to vyřeší následující den.
Jestli je ve Španělsku něco komplikované, tak je to fakt, že se nedá moc kde trénovat. Letiště na dálky bylo daleko. Hřiště na trénink terčů bylo blíž, ovšem terče byly ještě na cestě z Polska. Termín, kdy by mohly dorazit, se asi třikrát změnil. Tým Zbytek tedy dopoledne trávil u moře, které tentokrát neštípalo jako před osmi lety. Medúzy se zřejmě přesunuly jinam. Po několikahodinovém padání do vln se při zpáteční cestě zmínilo hřiště z roku 2016, kolem kterého Zbytek procházel. Karel Elišce barvitě popisoval příběh Bombika a jeho fantastické zátěže skishe, kdy po zjištění, že se stal poprvé v životě mistrem světa v pětiboji a dokonce i v sedmiboji, si hrál na pavouka, jak nadšeně skočil do fotbalové sítě, a pak se z ní nedokázal vymotat. Karel dokonce ukázal na parkovišti i místo, kde k dané situaci došlo.
Na parkovišti, ano. Dnes je v těchto místech postaven obchodní dům. Nu což, tým Zbytek vyrazil na nákupy, protože bylo jasné, že v průběhu týdne budou potřeba tekutiny a nějaké ňamky, cukr zlepšuje náladu.
Trochu neplánovaně se objevil problém. Karel není zvyklý chodit v pantoflích, což v kombinaci s pískem nebylo úplně ono. Delší cesta od moře mu způsobila na boční straně levého nártu nepříjemný puchýř.
Jídlo v hotelu nebylo vůbec špatné. Kolem čtyř sloupů byly rozmístěny různé druhy jídla a sladkého, tu a tam i zelenina. Bombik odhalil kouzlo cukrového melounu (Piel de Sapo) a kdykoliv bylo k dispozici ovoce, minimálně dva kousky si Bombik donesl. Karel pro změnu odhalil na snídani hromady donutů, takže se cítil jako doma. Kdo se rozhodl pro kapučíno z dostupného automatu, zjistil, že se jedná o docela dost sladký nápoj. Řešením bylo lungo nebo preso a dolévalo se to mlékem. Najít správné mléko byl takový překladatelský oříšek. K dispozici bylo několik druhů, entera, sójové, bez laktózy, bez mléka... Nakonec se nejvíce mléčným mlékem zdála být entera.
Snídaně, obědy a večeře měly jasně stanovený termín. Když byl hotel požádán, aby během závodních dní umožnil závodníkům dřívější příchod na snídani, vyhověl, avšak závodníci se museli smířit s tím, že k dispozici byla pouze polovina běžně dostupného sortimentu. Bylo to lepší než nic, samozřejmě. Taky přišla chvíle, kdy se závod protáhl tak, že oběd nebyl vůbec. Večeře probíhaly zpravila kolem deváté večer, což pro tým Zbytek nebylo úplně to pravé ořechové, když se chvíli po večeři chodilo spát.
Ovšem co se týče jídla, těžko bychom si mohli stěžovat, bylo to boží.
V úterý potřeboval Bombik vyrazit do Zaragozy. Státní trenér s tím neměl problém, stejně se nemohlo trénovat, terče byly stále na cestě a neměli jsme žádný dopravní prostředek k cestě na letiště. Koneckonců i jiní členové výpravy vyrazili na výlet, např. do vodního světa ve Valencii. S Bombikem vyrazil i zbytek týmu Zbytek.
S půjčeným Mercedesem se vyrazilo po hlavní cestě. Bombik navrhnul, aby tým nejel po dálnici, ale běžnou cestou, abychme z toho Španělska taky něco viděli. Viděli jsme. Cesta trvala přes tři hodiny a stále bylo na co se dívat. První věc, kterou jsme potkali, byla vesnice Morella, starobylá zřícenina s hromadou domů za mohutnými hradbami. Fascinováni pohledem rozhodli se členové výpravy, že cestou zpět bude potřeba se sem podívat.
Cesta byla vůbec zajímavá. Ač jsme očekávali marťanskou přírodu tak, jak se zdála být ze satelitních snímků, nebyla taková po celou cestu. V některých částech cesty byly vidět zelené pláně a stromy. Hodně míst vypadalo opuštěně, jako kdyby se všichni přesunuli k pobřeží s tím, že po sezóně se vrátí zpět. Mnoho lokálních budov španělského JZD dávalo tušit, že se v okolí provozuje mohutný chov dobytka.
Po nějaké době cesta začala nebezpečně stoupat, objevila se silná oblačnost a začalo hustě pršet. Se stoupáním do prudkého kopce a několikerým upozorněním na šestistupňové stoupání se z hustého deště stala hustá bouřka. Voda se všude valila plnými doušky a nezvládala se vsakovat do země. Celou cestu jsme potkávali kopce rozdělené do malých rovných políček a až s vodou jsme si začali všímat smyslu takových rozdělení. Voda se na polích krásně zadržovala a nestékala z kopců dolů.
Po dlouhé době a nekončícím dešti dorazil tým Zbytek do Zaragozy. Přejel řeku Ebro a zakufroval nedaleko sjezdu 321. Karel věděl dopředu, že tato cesta proběhne a že během doby, potřebné pro vyřešení všech věcí, kvůli kterým Bombik do města jel, bude potřeba zabavit dámy, takže hledal, kam zajít. Narazil na pěkné náměstí v úžasnou katedrálou, starobylým mostem, a tak navrhl vyrazit sem. Obával se však absence míst, kde by se dalo zaparkovat. Však si zkuste zaparkovat kousek od Karlova mostu v Praze. Jak se ale ukázalo, Zaragoza je na tyto potřeby perfektně připravena. Pod náměstím je několik podzemních parkovišť, akorát že se do nich nedalo zajet ze směru, kterým tým jel. I na toto město myslí a za celým náměstím umístilo kruhový objezd s obeliskem. Karel, Eliška a Zuzka si prohlídli obelisk, zanadávali si na semafory a způsob organizace kruhových objezdů ve Španělsku a vyrazilo se k parkovišti.
Když se podařilo bez jakýchkoliv problémů zaparkovat, cesta ven vyvedla trojici přímo na náměstí. Nádherný zážitek kazil pouze déšť, který neustával. Zbytek Zbytku tedy vyrazil do katedrály. No co si budem vyprávět, byla to pastva pro oči. Karel si chtěl udělat pár fotek, ale odradila ho velká cedule, zakazující fotografování a natáčení na kamery. Nicméně poté, co trojice potkala pět lidí fotografujících a dva kamerující, se Karel rozhodl také pár fotek udělat. Trochu znervózněl, když procházel kolem sekuriťáka. Když ale před jeho očima jiní turisté začali fotit, osmělil se Karel udělat ještě nějaké fotografie. Nikdo nic neřekl.
Po návštěvě katedrály se trojice přemisťovala pomalu ale jistě přes celé náměstí až ke slavnému mostu. K velkému překvapení se po tomto mostě stále pohybují motorová vozidla, ač jedním směrem. Řeka Ebro zaujala svou velikostí a kalnou barvou. Zřejmě i zde pršelo velmi dlouho.
Během pohybu po mostě déšť nepříjemně zesílil, proto se trojice vydala zpět na náměstí. Bombik se stále neozýval, tak se zaparkovalo v místních obchůdcích se suvenýry. Nakoupily se magnetky a podobné serepetičky, načež Zuzka objevila restauraci, do které se přirozeně vplulo. Místní obsluha byla velmi rychlá a již vedla zbytek Zbytku k volnému stolu.
Objednávka byla jednoduchá. Karel se objednal burger a dámy, které se necítily na tak velkou porci, si objednaly každá sendvič s hranolkami. Z nabízených vín si všichni vybrali kolu, protože jejich znalosti španělštiny jim neumožňovaly objednat si něco jiného.
Po nějaké době čekání přistála před Zuzkou i Eliškou prkýnka o délce cca 30 cm, po celé délce plné sendvičem, naporcovaným do tvaru maxi verze čokolády Toblerone. A samozřejmě ještě hranolky. Aniž by to dámy plánovaly, první disciplína - sendvič skish - byla odstartována. Karel při dlabání svého burgru se zájmem sledoval, jak se holky se svými porcemi perou. Jak zaznělo v jedné reklamě, pohled to byl k nezaplacení. Obě se praly statečně a svůj boj vyhrály. Zuzka nesnědla celý sendvič s tím, že chtěla nechat kousek pro Karla, aby věděl, jak dobré to měly. Jo, byla to mňamka.
Jak na zavolanou se ozval Bombik, když zavolal, že je připravený na cestu zpět. Trojice zaplatila a vyrazila pro auto a pak pro Bombika. Ten nabídl Karlovi, že jestli chce, může celou cestu zpátky řídit. No odmítněte to, kdy se vám naskytne příležitost zajezdit si čtyři hodiny po Španělsku. A tak se vyrazilo zpět s Karlem za volantem.
Již po obědě přestalo pršet, takže cesta zpátky se obešla bez stěračů. Všichni si tak mohli všímat, kde se podařilo vodě vsáknout do země a kde ještě trochu zbylo. Většina vody byla v zemi, jen tam, kde se ráno tvořila nová jezera, bylo možné odpoledne vidět kaluže. Cesta ubíhala svižně a s jednou drobnou zastávkou se nezadržitelně blížil vrchol cesty - Morella.
Do města se přijelo zezadu. Vzhledem k tomu, o jak vysoký kopec šlo, Zuzka chtěla parkovat co nejvýš. Naneštěstí Zbytek zastavila cedule zákazu vjezdu do brány, kterou se vstupovalo do centra. Tak se zastavilo u silnice vedle desítky dalších aut. Následovala strmá cesta do kopce mezi starými a velmi udržovanými domky. Na vrchu byla pokladna. Když Bombik chtěl zaplatit vstupné, oznámil mu pokladník, že vstup už je zdarma, ale že otevřeno je pouze do osmi. To nás trochu zmátlo, protože na ceduli byla otevírací doba do sedmi. No co, bylo šest odpoledne, mohlo se to stihnout.
Hned na začátku stoupání zaujala mini aréna pro koridu. Bombik se zde rozhodně chtěl ještě zastavit cestou zpátky, zatím jsme nevěděli, kolik máme času. Stoupání nebylo příjemné, ale Zbytek dělal hromadu zastávek, protože bylo na co se dívat. Čím výše se stoupalo, tím více byl každý fascinován výhledem. Všudypřítomné cedule pravidelně upozorňovaly na vše zajímavé, co skupinka potkávala. Nejčastěji bylo zmiňováno kdejaké vězení, což zaujalo Karla, který se nemůže dočkat, až vyjde jeho oblíbená hra "Běhání po středočeských lesích 2", situovaná do roku 1403. Její tvůrci totiž informovali, že v té době se lidé moc často nezavírali na nějakou dobu. Myšlenka, že někdo hradnímu pánovi provede škodu a on ho za to dá do vězení a bude mít ještě další náklady s jeho krmením po nějakou dobu, byla nesmyslná a takové lidi většinou velice rychle skončili na popravišti nebo v lepším případě byli potrestáni poplácáním bičem po zádech a vyhnáni z kraje. No, tady to dřív asi žilo, místností, které sloužily jako vězení, bylo kolem hradu dost.
Jak se stoupalo výš a výš, dozvídal se člověk víc a víc o nejstarších částech komplexu. Až se nakonec všichni dostali až nahoru. To bylo cca kolem půl sedmé. Na velkém nádvoří 30x60m se všichni rozprchli jak švábi po posteli a každý se kochal jinou částí výhledu. Jako by se město chtělo před Moraváky předvést, rozezněl se místní kostel kousek pod hradem. Epochální pohled na vzduchem lítající zvony umocňoval celkový zážitek z výpravy.
Součástí hradu byla i místnost, která obsahovala různé zajímavé věci z hradu. Si myslíme. Místnost byla již zavřená, dorazili jsme pozdě.
Každá prohlídka jednou musí skončit a i odtud musel jednou tým Zbytek odejít. Ovšem neodpustil si ještě toreadorskou epizodku. Bombik byl toreadorem, Zuzka statným býkem, Eliška přihlížejícím zdravotníkem a Karel byl nástěnkář. Následně si ještě Karel a Zuzka koupili památeční minci a vyrazilo se zpět na hotel. Dorazilo přesně ve chvíli, kdy začínala večeře. Krásné úterý se nachýlilo ke svému konci.
Trochu neplánovaně se objevil další problém. Karel není zvyklý chodit v botách bez ponožek. Delší cesta po Zaragoze a Morelle mu způsobila puchýře na patách. Oba praskly, jeden úplně strhnul a bolelo to jako kráva.
A přišla středa a s ní první nervy. Odpoledne nás čekala první disciplína. Po snídani bylo oznámeno, že kdo by měl zájem, tak cca od 10:00 bude možné si jít zaházet na hřiště a tak nějak se alespoň seznámit s prostředím. To by ovšem nesměl přijít déšť jak sviň. Pršelo, pršelo, pršelo...
V jednu chvíli déšť ustal, tak se Zuzka, Eliška a Karel rozhodli to jít aspoň zkusit. Jít... Zuzka s Eliškou šly, Karel za nimi kulhal. Na hřišti bylo připraveno osm startů na mušku skish, jedna plachta a jedna zátěž skish. Každý měl šanci si hodit jednou muchu, a pak si Španělsko řeklo, že to by trojici mohlo stačit, a dodal další déšť, který svou intenzitu stupňoval a stupňoval, až se nakonec všichni šli schovat. Že by byl nějaký větší prostor si to prohodit, to teda nebyl. Když déšť skončil, zbýval čas tak maximálně na odchod zpátky, protože se blížilo slavnostní zahájení. Pajdalá zpátky na hotel...
Všichni se převlékli do sportovního a vyrazilo se na vyhlášení. Zúčastnili se všichni, i déšť se přišel znovu podívat. Po přivítání nastalo představování jednotlivých týmu. Zúčastnilo se 15 států a každý z nich přišel na hlavní podium a zahrála se mu hymna. Je třeba zmínit, že tak krásné hymny dlouho nebylo nikde slyšet. Netušíme, kdo je vybíral, ale znělo to úžasně. I česká hymna byla famózní. Jediná hymna, která se vynechala, byla chorvatská, protože reprezentanti byli ještě na cestě.
Po oficiálním zahájení se vyrazilo na jídlo. Na obědě již bylo možné chorvatskou výpravu potkat. Dorazili tedy všichni a mohlo se začít. Reprezentace doladila všechno potřebné, pobrala své věci a vyrazila vstříc závodu.
Kvůli špatným podmínkám se celá muška skish přestavěla tak, že čelo směřovalo do míst, kudy ve vcházelo do hřiště a kde se pohybovali závodníci i pořadatelé a rozhodčí. Některé starty měly přímo před sebou kontrolní stanoviště, kde se pořád někdo pohyboval. Faktem je, že terče byly postaveny cca 40-50 metrů od vstupu na hřiště, takže se dalo nevnímat pohyb osob při vedení šňůry a oproti zátěžovým disciplínám, kde je třeba ještě brzdit, taky se jenom natahuje ruka a již se nebrzdí, takže případný kmit očí mimo terč let šňůry neovlivňuje. Nicméně ty senzitivnější nebo nervóznější to dokáže rozvibrovat a pak ruka může uhnout, kam nemá.
Z patnácti házejících žen se pouze třem podařilo hodit plný počet. Zuzka byla mezi nimi. Eliška pod tíhou prvního dospělého mistrovství světa hodila 4 nuly. Oběma dámám si poněkud nepochopitelně stoupl do zorného pole státní trenér. Ač by reprezentant očekával, že pokud ho někdo chce podpořit svou přítomností nebo ho hlídat, tak si stoupne dozadu, aby nerozptyloval (jako to udělal například vedoucí výpravy), státní trenér si stoupl dopředu. Rozhodně to nepomohlo, ani hlasitá diskuze trenéra s procházejícím rozhodčím během Zuzčina házení. Tohle jsme doteď nepochopili. Nicméně Zuzku to naštěstí nerozhodilo a těžko odhadovat, jak situace ovlivnila Elišku.
V základním kole hodilo stovku pět ze šesti českých mužů. Karel i Bombik byli mezi nimi.
Zhruba někdy těsně kolem dohazování první disciplíny se Karel pozdravil s jedním ze zahraničních závodníků, který Karlovi zmínil, jak jeho tým překvapilo, že do družstva žen byly nominovány Zuzka s Eliškou. To byl slušný šok, který nikdo ze starších týmu Zbytek nepochopil. Jediné, co se dalo dělat, bylo to Elišce neříkat. I tak to vypadalo, že je pod slušným tlakem. Důvod takové volby jsme se vlastně ani nedozvěděli. Něco zavlálo vzduchem po skončení celého mistrovství, ale tomu se zase nedalo moc věřit. Chuj s tím, bylo potřeba se s tím nějak poprat.
Do finále postoupily dvě Češky a dva Češi. Bombikovi uteklo finále o 2 sekundy a Karlovi o 37 sekund. Eliška skončila desátá, Bombik devátý, Karel třináctý.
Zuzka zaválela a ve svém finále hodila znovu plný počet 100 bodů. Tentokrát byla jediná, komu se to povedlo, takže brala zlatou medaili. Bohumínská Lucka vybojovala stříbro za nejrychlejších 95 bodů. V mužích exceloval hořovický Tomáš, který v čase 56 sekund hodil plný počet. Mostecký Honza, který se dostal také do finále, hodil tři nuly a skončil sedmý.
Ač se podle harmonogramu ve středu nevyhlašovaly výsledky a nepředávaly metály, věděli jsme, že Zuzka bude mít zlatou medaili.
No, zlatou medaili... Před osmi lety jsme dostávali obarvené kachličky. Zuzka říkala něco o tom, že rozhodně další kachličky nechce. Tak na ní zase jedna čekala.
Tentokrát měly nový design. Obarvený byl pouze prostředek, kraje byly bílé. Vypadaly opravdu pěkně, nějak moc netušíme, co se na nich Zuzce nelíbilo :) Měli jsme možnost je vidět dopředu, protože u vstupu do hotelu byly vystaveny jednak kachličky a jednak busty býků, které byly připraveny pro vítěze vícebojů. Zuzka pořád chtěla, aby Karel rozptyloval okolí, aby si mohla jednoho šlohnout... Nevyšlo jí to.
Večeře byla opět výborná. Karel se Zuzkou a Eliškou ještě zašli na koktejl. Dlouhodobá aktivita Karla a Zuzky již od loňského mistrovství světa. První večer pobytu ve Španělsku se zjistilo, že barman umí udělat pouze Mojito nebo San Francisco. Holky si daly první den Mojito, ale když viděly, jak si Karel užívá San Francisco, od dalšího dne ho chtěly také. Takže tento večer to byla tři San Francisca.
Po příchodu na pokoj Karel zjistil, že už se ví i složení družstva mužů a že tam není žádný mužský člen týmu Zbytek.
Karel chtěl najet na pět let starou strategii "za každou medaili jednoho panáka všichni". Speciálně pro tento případ pořídil A.H.Riise Non plus Ultra, Very Rare. Po prvním panáku již dámy tento rum nechtěly, a tak Karlovi a Bombikovi zbyla hromada rumu na případné pozdější oslavy. Byla to taková pěkná tečka za středečním večerem.
Jedinou kaňkou na celém dni byly stržené puchýře na Karlových patách, bolelo to jako kráva.
Čtvrtek a s ním spojené první dálkové disciplíny. Na pořadu dne byly muškařské dálky - kombajn a losos. Poté oběd a přesun na hřiště, kde měla proběhnout plachta.
Bylo potřeba vyřešit komplikovanou situaci. Před osmi lety byl zajištěný odvoz všech na letiště společným prostředkem. Letos se měl každý dopravit na letiště, jak chtěl. Toto se za pomoci Bombika vyřešilo s jednodenním předstihem. Zajistil se minibus, který následně vozil reprezentaci na letiště a zpět po celou dobu mistrovství. Problém byl zažehnán.
Když se dorazilo na letiště, zjistilo se, že se chystá nenásilná inkluze Fly castingu do Castingsportu. Výseče vedly mohutnými kalužemi, které se rozprostíraly napříč dvěma třetinami výsečí. Kde nebyla voda, tam bylo bláto. Při diskuzi s estonskými reprezentanty vlastně byla ještě klika, že voda byla pouze ve dvou třetinách výsečí a začínala někde kolem čtyřiceti metrů od stolů. Že prý byli na letišti předchozí den a voda byla i tam, kde teď stály ty stoly. No, z tohodle pohledu to bylo vážně štěstí.
Ještě bylo potřeba vyřešit něco na pokládání střelného kolem stolů. Před osmi lety každý dostal takový kousek metr dvacet na metr, do kterého se muselo složit veškeré střelné. Tentokrát byla dodána umělá tráva cca dva metry na metr a půl. Napřed se řešilo, jestli se to na některý místo zafixuje, ale pak se to nechalo být na závodnících, protože by se mohli znevýhodnit leváci nebo naopak praváci.
Po příjezdu na letiště Němci vyvěsili svou vlajku a pomohli tak sledovat, kterým směrem fouká. Byl totální proťák.
Jestli se v deset mělo začít házet, tak v devět to ještě připravené nebylo. Ještě v půl desáté se teprve chystaly výseče k některým stolům. V deset se zjistilo, že ještě chybí rekordy. Pak ještě chyběl větroměr... A tak se čekalo, čekalo, čekalo. Naštěstí ten den ještě nebylo takové vedro. Zataženo nebylo, ale vedro také ne. Tak se chystaly věci, čekalo se, asák donesl kafe, čekalo se, proběhla porada vedoucích kvůli jednomu stolu, co měl za sebou vyvýšenou zem. Pak se čekalo na posunutí daného stolu, proběhla porada rozhodčích, čekalo se...
Nakonec se muška dálka jednoruč rozběhla. K radosti všech se vítr změnil z protivětru na téměř do zad.
Zuzka se s muškou stále pere. Když už se zdá, že se na něco přišlo, do měsíce je to zase pryč. I teď se to pořád nedařilo. Pohyb těla nutí prut hodit šňůru při zemi. Máme pár tipů, co s tím, ale bylo na to málo času. Bylo z toho páté místo v základu. Eliška využila svého stylu, který jí umožňuje vystřelit smyčku rychle, a to pomohlo hodit třetí nejdelší hod ze všech žen a jasný postup do finále.
Bombik házel pěkně. Karel horko těžko hledal, co by poradil, protože se mu to hodně líbilo. Byl z toho pátý nejdelší hod v základu. Karel musel Bombika opustit předčasně, protože potřeboval jít házet.
Karel ještě v Zálužné nevěděl, kterým prutem házet, natož jak házet. Měl tam s sebou prut od Smázy a svůj starý prut, se kterým vyhrál mušku dálku ve Španělsku před osmi lety. V průběhu soustředění a s novou technikou mu však přišlo, že Smázův klacek dokáže hodit lépe. Proto to Karel risknul a vzal si s sebou do Španělska pouze Smázův prut. Na letišti byl odstartován a hned druhým hodem poslal pelhřimovského Zdeňka coby rozhodčího do vody. Karel se hned omlouval, ale Zdeněk odpověděl, že je to v pohodě, že voda je příjemná. Již při předchozích závodnících rozhodčí poznali, že nemá smysl mít na nohách obuv a pohybovali se v place naboso. Ještě že Zdeňkovi nevadilo se ve vodě pohybovat, po jednom slabším hodu poslal Karel do vody ještě jeden delší. Technika vytvářela krásné úzké smyčky, které jako kdyby nechtěly spadnout dolů. Nadšené uznání Zuzky Karlovi dodávalo chuť to házet ještě dál, ale s přibývající ranou do odhodu se spíš smyčky kazily. Přesto ty nejdelší hody vypadaly velice slibně.
Po seřazení výsledků čekal Karla obrovský šok. S hodem 65,89 metrů vyhrál základní kolo. Jenom slovenský Janči dokázal překonat hranici 65 metrů, ostatní pak měli o tři metry míň. Karel nedokázal uvěřit tomu, že i přes konkurenci "triple-Jan" dokázal hodit nejdál. Okamžitě začal propadat panice, protože nevěděl, jak se mu to povedlo a co má dělat ve finále.
Přišlo finále žen. Bombik šel na Eliškou, Karel za Zuzkou. Ve finále to nevypadalo vůbec dobře, Zuzka říkala, že šňůru vůbec necítí a není schopná se do toho opřít. Zhruba tři hody před koncem se poblíž objevil státní trenér, který zavolal na Karla, ať si Zuzka počká vzadu. Předaná informace posunula Zuzku asi o tři metry dál. Najednou smyčka byla cítit mnohem líp a Zuzce se hody líbily o mnoho víc. Nakonec to chtělo ještě o 70 centimetrů víc na medaili, ale máme tip, co trénovat.
Jak se Elišce dařilo v základním kole, tak se jí naopak nedařilo ve finále. Smyčky nelítaly tak, jak v základu, což se následně projevilo i na celkovém výsledku. Eliška skončila šestá.
Reprezentace nakonec slavila alespoň stříbro zásluhou Lucky.
Karel i Bombik se dostali do finále, a tak bylo jasné, že nemohou být u sebe a navzájem si pomáhat. Karel měl ale u sebe Zuzku, která mu již v základním kole pomohla hodit nejdál.
Konkurence byla neskutečně silná. Lonští medailisté, kteří to Karlovi nandávali i celou letošní sezónu. No, šlo se bojovat.
První dva hody stály za prd, to odsouhlasila i Zuzka. Poté, co u Zuzky pomohlo si vzadu dýl počkat, chtěl Karel čekat taky, ale nějak to nesedělo. Karla napadla jediná věc - počkal si míň. Náhle vystřelila smyčka, kterou nečekal. Úzká, stoupající, plná energie. Než dopadla, stačil Karel ještě párkrát vytáhnout z navijáku. Další hod se mu do navijáku dokonce napnul. Následně až na jeden hod se všechny vznášely vzduchem a padaly do podobné vzdálenosti. Čas ubíhal, energie ubývala, ale na smyčce to nebylo znát. Až nakonec uběhlo pět minut celkového času. Karel si šel podepsat výsledek a ke svému překvapení zjistil, že to má docela daleko. Rozhodčí naměřili 67,43 metru. Vedle házející Janči měl o dva metry míň a i Tomáš, který přišel zjišťovat výsledek, měl o dva metry míň.
S pocitem dobrého hodu se Karel se Zuzkou vraceli ke svým věcem a když procházeli kolem stolů, čekali na Bombika. Bombik vysmátě šel za Karlem a řekl mu "tak jsi mi dal 30 centimetrů a máme zlato a stříbro". A byla to pravda. Karel a Bombik byli jediní, komu se podařilo dostat za hranici 67 metrů, a to Bombikův hod přeměřovali dvěma měřáky, protože jinému finalistovi se to moc nezdálo. Tým Zbytek tedy slavil double s mušce dálce. Karel obhájil zlato z minulého španělského mistrovství světa.
Po emoční chvilce přišla pauza pro dámy a losos pro muže.
Že se s touto disciplínou Karel trápí, bylo poznat i zde. Bombik i Zuzka se snažili usilovně něco poradit, aby to lítalo dál, ale Karlovi ruce se usilovně bránily. Nakonec však skutečně dva hody odletěly kousek dál. Nejdelší hod byl za hranici 80 metrů. To samé se podařilo i Bombikovi, toho ale zase trápilo pozdní pouštění handky, a tak mu šňůra dopadala tak, že muška byla o dva tři čtyři metry blíž než nejvzdálenější část smyčky. V součtu měl nakonec Bombik asi o bod víc než Karel.
Do finále se ale postupuje s nejdelším hodem a ten měl Bombik kratší, obsadil desáté místo. Karel měl nejdelší hod o těsných 16 centimetrů delší a postoupil z osmého místa. Všem vypálil rybník Tomáš, který atakoval hranici 90 metrů.
Jestli byli Bombik a Zuzka zoufalí z toho, co Karel předváděl v základním kole, z finálových hodů měli lepší pocit. Smyčky nelítaly špatně a padaly docela daleko. Teda jako - na Karla to padalo docela daleko. Karel byl ale za chvíli unavený, bolela ho záda, že si občas musel sednout nebo si ke stahování střelného kleknul. Asi by to chtělo trošku zapracovat na fyzičce.
Po šesti minutách skončilo trápení a Karel si šel podepsat výsledek. Viděl, že německý Ulrich to má dál o pár desítek centimetrů (přesněji o 37cm) a ostatní vypadali daleko, tak se vrátil za Zbytkem a šel si pobalit věci, aby nezdržoval. Bylo už moc hodin a hrozilo, že výprava bude bez oběda. Než se však vyšlo k autobusu, vyhlásily se výsledky finále. Hořovický Tomáš opět všem nadělil asi pět metrů. K překvapení Zbytku však Karel získal bronzovou medaili. Všichni, co vypadali dál, to měli ve skutečnosti cca o dva metry blíž.
Fantastický den znamenal pro Karla zlato a bronz. Bylo to skoro jak déjà-vu. Před osmi lety Karel ve Španělsku získal na kombajnu také zlato a na lososu stříbro. Neuvěřitelné.
Ale to už bylo potřeba vyrazit na dlabanec.
Zaplaťpánbů za ochotný hotelový personál, který nás pustil na oběd. V té době už se běžní hoteloví hosté nepouštěli dovnitř. Tak rychle najíst.
Všichni měli tak 40-60 minut na relax. Pak bylo vhodné vyrazit k hřišti na házení zátěže arenberg. Zuzka s Eliškou dorazily na hřiště dřív, Karel dopajdal později. Plachty byly postaveny tak, že se koukalo do lidí. Krása střídala nádheru. Co víc by si Karel mohl přát, tohle nesnášel ze všeho nejvíc. Ještě jako na potvoru měl plachtu nejblíž ke vstupu na hřiště. No ale stěžujte si, tak jako tak je to váš problém a vy se s tím musíte poprat. Všichni na té plachtě mají stejné podmínky a jedna plachta dokonce byla ještě hůř postavená, protože se kolem ní chodilo k ostatním plachtám.
Tak se šlo házet.
Že podmínky nebyly úplně košer i co se větru týče, se ukázalo hned u žen, jenom jednou padlo 98, jednou 96 a jinak míň. Zuzka hodila 94, Eliška dokonce 86. Minimálně bude vhodné Elišce doporučit, aby si občas počkala. Někdy šel vítr líp nebo vůbec, takže se nemuselo házet do větru a riskovat odfouknutí kapky mimo černý střed.
Ani chlapům se moc nedařilo. Bombik hodil 96 a Karel hodil jednu osmičku a zazdil pěkný výsledek posledním hodem, který vyletěl vysoko a dopadl na zadní šestku. Taková hovadina, která se na konci závodu ukázala jako klíčová chyba.
V ženách ve finále vyhrála bohumínská Lucka. Zuzka ve finále dokonce hodila o další 2 body míň než v základu a s lepším časem urvala aspoň bronz. V mužích se podařilo mosteckému Honzovi hodit plný počet a začala zvláštní diskuze. Někteří totiž tvrdili, že viděli dopadnout Honzovu kapku na desítku a teprve chorvatského reprezentanta odhodit. Výsledky finálových časů však ukazovaly, že čas Honzy je o sekundu pomalejší. Chvíli se o tom diskutovalo, než se začaly ozývat jiní pozorovatelé, že skutečně chorvatský závodník skončil dřív. Nechalo se to být a Honza obsadil stříbrnou pozici.
Mohlo se dojít na hotel, převléct se do sportovního a jít na vyhlášení.
Při vyhlašování hrála až na dva případy stále česká hymna. Při přebírání medailí se zjistilo, že zatímco muži dostávali krabičky s logem mistrovství, Zuzka měla všechny krabičky úplně čisté. Dokonce se zjistilo, že Karel měl na svých kachličkách napsáno, za jakou disciplínu je dostal, ale Zuzka neměla na žádné vůbec žádný název disciplíny. Karel si alespoň vyměnil se Zuzkou krabičku, kachličky se moc vyměňovat nedaly.
Zbytek měl po dvou dnech závodění pět medailí. Bombik měl jedno stříbro, Karel zlato a bronz, Zuzka zlato a bronz. Na čtyři panáky to z důvodu únavy moc nevypadalo, ale Karel si alespoň jednoho dvojitého neodpustil. Dámy se spíš těšily na tradiční koktejl. Zuzka byla lehce v šoku, protože když ho měla ve středu, zdál se jí koktejl alkoholově slabší, ale ve čtvrtek byl docela silný. Kupodivu i koktejl se dal dělat všelijak...
Následovala večeře. Opět bez připomínek. Ve vnitřních prostorách nebylo kde si sednout, tak Zbytek tentokrát večeřel na terase v patře. Díky tomu bylo možné si všimnout veselého pozorovatele - ještěrky, sledující okolí z vrcholku sloupu.
Večer se toho už moc nestihlo. Pobalily se věci na páteční závod a šlo se spát. Byl to krásný den.
Kromě těch puchýřů. Bolelo to jako kráva.
Zbytek se probudil do pátečního dne. Čekala nás zátěž dálka obouruč i s finálovým kolem, zátěž dálka jednoruč bez finále a odpoledne zátěž skish. Po pátku se vědělo, jak dopadly pětiboje, sedmiboje a družstva. Zuzka tradičně nechtěla vědět, jak na tom je, aby se zbytečně nestresovala víc, než bylo nutné. Protože sociální média ani jiné webové stránky neobsahovaly výsledky průběžných vícebojů, nevěděl ani Karel, jak si stojí.
Ač byly výseče připravené k házení již z předchozího dne, kupodivu nebylo vše připravené. Rekordy, větroměr, úplně na závěr se dokonce musely ještě vyznačit pětimetrové rozběhy. Ty už dokonce vyznačovala sama prezidentka ICSF, protože na stavěcí četu to bylo moc věcí najednou. Nakonec se tato disciplína rozeběhla.
Na počátku opět vítr foukal v těžkém protivětru, ale díky čekání se vítr stočil na kolmý vítr, který vynášel doprava. Nebylo úplně jednoduché se do hodu trefit a pak ho ještě dostat do finále.
Další komplikací byli rozhodčí. Karel házel na posledním osmém startu, kde tak nějak rozhodčí vůbec nechápali, jak to funguje, když odhodíte do větru, který vynáší ven. Po odchození švýcarského závodníka, který nevěděl, kam to dopadlo, hledali rozhodčí vlasec, až se jednomu z rozhodčích ten vlasec podařilo najít ve výseči. K velkému překvapení však nešel po vlasci do výseče, kde se zátěž dala očekávat, ale pokračoval po vlasci mimo výseč a blížil se k závodníkovi a když už byl asi dvacet metrů od výseče vysvětloval závodníkovi, že to má mimo výseč, protože vlasec je přece tak daleko. Když pořád držel vlasec a závodník na něj volal, ať tu šňůru pustí, rozhodčí ji naštvaně "zahodil" a šel zpátky do výseče. V tu chvíli ale vypomáhající prezidentka zátěž našla ve výseči a druhému rozhodčímu řekla, ať tam stojí s deskou. Rozhodčí u startovního prkýnka však situaci mimo výseč vyhodnotil jako hod mimo výseč, a tak pustil k hodu dalšího závodníka, který se trefil těsně k rozhodčím, takže jeho zátěž byla nalezena velice rychle a také změřena.
Když švýcarský závodník namotal vlasec a šel se podívat, kolik hodil, s hrůzou zjistil, že jeho hod ve výseči nikdo nezměřil. No, a tak nějak probíhal začátek.
Karel první hod poslal do výseče kousek za rozhodčí, takže jeho zátěž nebyl problém nalézt. Měl nějakých 95 metrů. Po namotání vlasce se šel zeptat Bombika. Ten měl 92 metrů. Druhý hod se Karlovi podařil víc a doletěl na vzdálenost 99,991m. Bombik se dostal na 98 metrů.
Do posledního hodu dal Karel úplně všechno, ale přetáhl. Kapka letěla pod větším tlakem, ale úplně po levé výseči a vysoko. To mělo za následek zpomalení zátěže a dopad na 95 metrů. Škoda. Bombikovi se podařilo přehodit 100 metrů, konkrétně 102 metrů. Slibně vyhlížející hod nakonec na finále nestačil. Bylo potřeba alespoň o 2 metry víc.
Finále bylo pro českou výpravu bez medaile. Svět si namazali na chleba Poláci, kteří urvali zlato a bronz, konkurenci jim dělal pouze stříbrný Jens z Německa.
Po pauze se šlo na zátěž dálku jednoruč. Někdy v této chvíli dorazil k Zuzce a Karlovi slovenský kamarád a začal jim říkat, že si v pětiboji stojí docela dobře. Dostal okamžitě sprda, protože ani Zuzka, ani Karel nechtěli vědět, jak na tom jsou. A tak diskuze přešla jinam.
Aby chlapi nemuseli házet na stejném startu jako předchozí disciplínu, posunuly starty doprava, takže šestka, na které házel Karel, se přesunula úplně doleva. Karel doufal, že budou i jiní rozhodčí, ale smůla, posouvalo se to i s rozhodčími. No nic. Závod byl připraven a chvátalo se na oběd.
Zuzka poslala první hod do středu výseče na vzdálenost 64 metrů. Což na začátek nebylo špatné. Karel hodil nějak na 72 metrů přesně do středu, tak měl radost, že si nezkomplikoval život tím, že by první hod byl mimo. První hod tam měli i Bombik a Eliška. Takže super. S přibývajícím časem se zlepšovala situace s větrem, kdy tu a tam nešel kolmo ale víc po výseči. stačilo toho využít. Zuzka protáhla druhým hodem na 66 metrů a Eliška na 65 metrů. Karel si promyslel techniku a narval to. Vyšlo úplně všechno. Výška skvělá. Místo, kam to chtěl Karel hodit, trefil perfektně. Kapka jenom stoupala a do strany se ani nehla. I rána se zdála Karlovi skvělá. Kapka doletěla na 75 metrů. V té chvíli se pohyboval kolem prvního místa ve výseči. Bombik se však nedostal dál než na 71 metrů, nějak se nedařilo.
Na poslední hod Zuzka přišla k prkýnku, počkala 5 sekund a odhodila. Karel sledoval draka vedle výseče, který ukazoval kam fouká a myslel, že Zuzka se také dívá. Asi se nedívala. Hodila to do kolmého větru, který zátěž zpomalil. Asi takových deset patnáct sekund po dopadu kapky se vítr stočil rovně. Možná to chtělo počkat o chvíli dýl. Na posledního hody se opravdu vítr zvedl víc. Polský Maciej při svém posledním hodu dokázal hodit až na vzdálenost 78 metrů. Karel šel hned po něm, sledoval vítr a když to vypadalo, že jsou nejlepší podmínky, zkusil to hodit jako druhý hod.
Ten hod vyšel ještě líp než druhý hod. Kapka opět letěla přesně do těch míst, kam ji Karel chtěl umístit. Dokonce doletěla dál. Prodloužení o 2,5 metru na 77,6 metru. Na své nejslabší disciplíně Karel překvapil sám sebe. Bohužel ze Zbytku byl jediný, kdo prodloužil, ani Bombikovi se nepodařilo hodit dál.
Výsledky se dopředu nevěděly, letělo se sbalit věci, naskákat do minibusu a rychle na oběd.
Během cesty na hotel si někteří reprezentanti počítali, kolik vlastně mají před zátěží skish bodů. I Karla to lákalo spočítat si, kolik vlastně má. Rychle ty myšlenky zaháněl a snažil se myslet na něco jiného, aby na sebe nevytvářel tlak. Ikdyž ta informace od slovenského barda, že si v pětiboji stojí docela dobře, se těžko dostávala z hlavy. No, snažil se, jak se dalo. I Bombik mu na hotelu říkal, že přece spočítat to není těžký a chtěl to spočítat za Karla, než ho Karel zastavil, že to vážně vědět nechce.
Nervy však stejně byly na pochodu, blížila se klíčová disciplína. Po krátké obědové pauze se pajdalo na hřiště.
Holky začínaly. Bombik měl obavy ze skishe Elišky, protože ta jí v Zálužné moc nešla. Nakonec z toho byly tři nuly. Nervy byly hodně na pochodu u velké části závodnic. Slovenská Janka hodila 5 nul, prezidentka 3 nuly... Zátěž skish opravdu není nejlepší disciplínou na závěr pětiboje, když víte, jak si stojíte. Ovšem pro nestranného diváka, který se kochá sportovním zážitkem, to muselo být něco neuvěřitelného, protože minely lítaly všemi směry a míchalo to pořadím. V celém ženském souboji padla nakonec pouze jedna stovka. Hodila ji Zuzka.
V tu chvíli již nevadilo, aby se holky dozvěděly, jak si na tom stojí v jednotlivcích a družstvech. Tak se šly podívat. Mezi tím začali házet chlapi. Bylo to v podstatě něco podobného. Čeští reprezentanti dokázali házet nuly na prvním terči, na druhém terči, na třetím terči... Kdo ví, jestli měli spočítané, jak si stojí oproti ostatním družstvům. Každopádně naházeli ztrátu 50 a strachovali se o výsledek družstva. Pomohlo jim štěstí. Italský reprezentant, který se pletl již během arenbergu kolem terčů a vadil jiným závodníkům, vlezl nepatřičně do hodu na pátém terči německému reprezentantovi, který se lekl a kapka minula terč. Češi vyhráli o bod. I Slováci bojovali, ale ta jedna trefa jim nakonec také chyběla. Češi vyhráli o bod nad německým týmem a o dva body nad slovenským. Holky vyhrály také, nakonec slovenský tým porazily o víc jak 20 bodů.
V tu chvíli to ale ještě Karel s Bombikem nevěděli. Šli házet svoje skishe. Stalo se něco zvláštního. Bombik přišel na start a cítil se úplně v klidu. A tak tam jenom tak dvacetkrát hodil, dvacetkrát trefil a s kilem si v klídečku odkráčel zpátky. I Karel byl šokovaný, že ve chvíli, kdy byl odstartován, byl úplně v klidu. Nenechal nic na náhodě a rychle házel jeden hod za druhým, dokud se v klidu cítil. Klid odešel s pátým terčem, který nebyl úplně jistý ani při tréninku a Karel to moc dobře věděl. Ale trefy byly obě dvě. Následovalo druhé kolo a nervozita se přihlásila o slovo. Karel se snažil za každou cenu dodržovat techniku, kterou si trénoval a věděl, že funguje. Pak přišel druhý hod na čtvrtým terči a zabiják do země.
Ten hod Karel doslova dotlačil do terče očima. Zásah. A následovaly poslední dva hody, kde se mohlo stát cokoliv. Karel věděl, co má dělat, aby měl alespoň nějakou šanci. Natáhnout ruku co nejvíc před sebe, pořádně nakývnout a násilně zrychlit kapku za sebe. Pak zaklonit špici a odhodit. První hod letěl přesně na zadní půlku terče, dobrzdění nebyl problém. Druhý hod úplně stejně, ale ruka neposlechla a zase odletěl zabiják k zemi. Naštěstí to Karel napálil takovou rychlostí, že kapka doletěla a odrazila se od terče pět centimetrů nad spodní hranou. Uff...
První, co Karel zaznamenal, byl výkřik rozzářeného Bombika "Dals kilo???" V tu chvíli Karel v mírném šoku pouze pokýval hlavou a šel si podepsat boďák, jestli skutečně to kilo hodil. Slovenská rozhodčí Mariana mu pogratulovala a Karel odcházel k Bombikovi. Ten úplně zářil. Když k němu Karel přišel, Bombik mu nadšeně říkal "Tys vyhrál pětiboj!" Z mírného šoku přišel velký šok. Karel tomu nechtěl věřit, tak ho Bombik přesvědčoval a začal mu počítat, kolik hodil a že nikdo nemohl mít víc... Jak nadšeně vypočítával, kdo kolik hodil a kolik mu na Karla chybělo, najednou se zarazil a řekl "no počkej, Tys možná vyhrál i sedmiboj!". Karel tomu začal věřit až ve chvíli, kdy mu Zuzka potvrdila, že před zátěží skish byl podle výsledků Karel na prvním místě v obou vícebojích.
V situaci, kdy už Zbytek věděl, že má díky Karlovi titul mistra světa v pětiboji a sedmiboji a díky Zuzce ještě vicemistryni v pětiboji a dokonce že i ženské duo vyhrálo družstva, bylo potřeba se nějak vysoustředit na finálová kola. Zuzka, Karel i Bombik se dostali do finále.
Zuzka jela parádně. Všechny hody perfektně zasahovaly terč. Pak přišel smolný pátý terč. Poslední dva hody do konce. Při prvním hodu zátěž ani nedoletěla, Zuzka měla smyčku v navijáku a chuchvalec, který vyletěl z cívky, zpomalil kapku natolik, že nedoletěla k terči. Při namotávání se navíc ještě kapka zasekla v drnu a nešla dostat ven, takže Zuzka musela dojít pro kapku. To dostatečně rozhodilo natolik, že i poslední hod minul terč. Pech jak sviň...
Dvě závodnice hodily o pětku víc, vyhrála Lucka. Zuzka tak urvala alespoň bronz. Karel a Bombik nejeli pomalu, ale Bombik také minul dvakrát. Karel hodil na trojce jeden hod, když zasáhl zezadu hranu, ale rozhodčí to posoudil jako zásah zespodu. Tato těsná minela posunula Karla na čtvrté místo. Byla to škoda, ale když si Karel vzpomněl, kolik toho měl šanci natrénovat, byl šťastný, že se do finále vůbec dostal.
Páteční den byl tedy pouze o jedné medaili, kterou získala Zuzka. Plus hromada úspěchů ve vícebojích. Čas odejít na hotel, dvojitý čas na odpajdání.
Před vyhlášením si chlapi dali sprchu a pak trojitýho panáka. Množství rumu v láhvi kleslo o polovinu. Jak jinak oslavit výborné výsledky než výborným rumem.
No, trošku to na chlapech zanechalo stopy. Karel zářil jako sluníčko a to šel ještě kupovat pro dámy San Francisca. Jak došli k Velké partě, která již seděla na místě, čekajíc na vyhlášení, navzájem si všichni pogratulovali k výsledkům. I Bombik slavil, protože podle výsledků sedmiboje to vypadalo, že Bombik skončil třetí.
Po vyhlášení čekala na všechny večeře. Tomáš ještě řekl Karlovi, že Velká parta jde v noci do moře, tak ať se Zbytek připojí. Bombik nemohl, protože musel řešit technické věci, spojené s jeho funkcí. Holky ale projevily zájem vyrazit a tak se Zbytek pobalil a vyrazil. Pravda, Velká parta již u hotelu nebyla, tak Zbytek vyrazil se slovenskou partou s tím, že se třeba s českou repre setká. A skutečně, všichni se potkali. Karel se rozeběhl do vody a na prvním výmolu ve vodě zakopl a hodil držku do vody. Voda byla krásně teplá, vlny veliké, srandy se užilo moc a moc.
Poté, co holky projevily chuť už jít na hotel, aby se vyspaly, Karel také vyšel z vody, osušil se, prohlídl si ty české reprezentanty, kteří slavili ještě víc než on, a poněkud odpadli, a Zbytek vyrazil na hotel. Následovala krátká sprcha, při které Karel zjistil, že si slušně odřel pravé koleno, a šlo se spát.
V tu chvíli se nějak zapomnělo na puchýře a že to bolelo jako kráva.
Přišla sobota, poslední závodní den. Na pořadu byla multi dálka, finále v zátěži dálce pro ty, kdo ji měl házet, pak oběd a odpoledne multi skish. V této době si Karel trošku postěžoval, že mu nikdo neřekl, jak si stojí v zátěži dálce, takže vůbec neví, jestli je ve finále nebo ne. Ani na internetu výsledky nebyly a nikdo z výpravy žádnou informaci neposkytl, ač na to byli tři lidi. Nakonec si Karel zjistil, že skončil devátý o 10 centimetrů, takže zátěž dálku mohl nechat na hotelu. Při cestě na letiště se Bombik dozvěděl, že to třetí místo v sedmiboji vlastně nemá, protože výsledky sedmiboje bylo špatně seřazené a mezi Karla a Tomáše se dostal Jens. Bombik byl bramborový. Škoda.
Eliška se multi neúčastnila. Poprvé v historii se stalo, že předem byla do nominace povolána žena čistě na multi, a právě Eliška to odnesla tím, že mohla házet pouze pětiboj. Co se zjistilo až ve Španělsku, bylo i to, že před mistrovstvím světa došlo k rozhodnutí, že podobně jeden z reprezentace bude házet pouze sedmiboj a multi si odhází asistent, který si na to vzal i svoje vybavení. Reprezentace byla samé překvapení.
Nastala nepříjemná situace pro Karla. Dokázal se oprostit od výsledků pětiboje a sedmiboje, ale teď už věděl, že mezi ním a Jensem je rozdíl pouze 5 bodů. I v případě uhájení minimální ztráty na multi dálce si dokázal lehce spočítat, jak musí naházet na multi skishi, kterou neměl moc čas trénovat. Nebylo to jednoduché ani pro Zuzku. Pětiboj prohrála o 0,36 bodu. Byla tu šance na vítězství alespoň v sedmiboji... No nic, šlo se házet.
Multi dálku provázely dvě nepříjemné věci. Jednak nefungující lasery, kterými se měřilo. Výseče 5 a 6 si musely navzájem půjčovat jeden funkční, jinak se nedalo nic změřit. Druhou komplikací byl kolmý vítr, který zase vynášel zátěže ven. Žádná sranda.
Zuzka hned první naviják zamotala a první hod měl hodnotu 28 metrů. Není nad dobrý začátek, který uklidní závodníka před dalšími hody. No nic, ještě se nic nedělo, šlo se na druhý hod. Lup to tam aaaa - mimo. Začala se navalovat panika, místy se střídající s příznaky infarktu. První hod jak kdyby nebyl a druhý hod nebyl. Co když tam nebude nic? Průšvih jak mraky. Něco podobného se stalo na republice. Poslední hod rozhodně nebyl ten z nejlepších. Při nakývávání kapky před odhodem na Zuzku nebylo vůbec vidět, jak při ní stáli všichni svatí. Hod vyletěl a Karel viděl, že to do výseče letí. Víc doleva, takže zpomalení a kratší hod. Ale byl tam. Po dopadu zátěže se zem zatřásla, jak Zuzce spadl šutrák ze srdce. V tu chvíli ani nevadilo, že se jednalo o "pouze" 84 metrů. Zásadní bylo, že to bylo víc jak 28 metrů. Stále žila naděje na pěkný výsledek v devítiboji. A nakonec z toho bylo i finále, tak ještě šance na medaili v disciplíně..
Karel házel s navijákem, který byl plnější. První hod vypadal velice slibně, ale naměřeno bylo pouze 95 metrů. Druhý hod vyletělo skoro všechno, ale změřilo se pouze 98 metrů. To měl v tu chvíli i Bombik, ikdyž to měl na centimetry dál. Na poslední hod Karel vytáhl svůj starý naviják, o kterém věděl, že letí dobře, ale je tam míň vlasce a Karel nevěděl kolik.
Hod se dovedl perfektně, ale jak zátěž klesala, vítr ji nekompromisně táhl doprava. Karlovi se zátěž až napla do navijáku a Karel po dopadu okamžitě sklonil špici k zemi. Viděl, že letěla k pravé lajně. Proto ho velmi překvapilo, že rozhodčí jdou hledat zátěž doleva. Tak požil prut na zem a běžel se podívat, kde je kapka, aby upozornil rozhodčí dřív než by se kapka větrem vynesla mimo výseč. Když doběhl k výseči, viděl kapku na místě, kde byl ďolík, po kterém kapka sklouzla pod výsečí a zastavila se 5 centimetrů mimo výseč. Pech jak sviň.
Někdy v tuto chvíli se přerušoval závod, protože začali skákat parašutisti a tandemy. Karel si sbalil věci a přesouval se na místo, kde mělo být finále. Již tam byl připravený Jens s německými trenéry. Karel se chtěl zeptat Jense, kolik hodil, ale bylo mu to blbý, tak se neptal. Jens se taky neptal. Nakonec to nevydržel Olaf a zeptal se Karla, kolik hodil. Karel v klidu odpověděl, že 112 metrů. Německý podpůrný tým ztuhnul, jenom Jens se smál. Karel se taky začal smát a přiznal, že 98 metrů. Jens na Karla získal 8 bodů, takže po multi dálce vedl o 3 body. Lucka hodila 90 metrů, čímž na Zuzku zvýšila náskok o necelých 9 bodů.
Ze Zbytku se do finále dostala pouze Zuzka. Na zlato nemělo moc smysl pomýšlet, famózní španělská závodnice Fatima již v základním kole hodila světový rekord a i ve finále předváděla neuvěřitelné hody. Pořád se snažíme házet vysoko a když fouká kolmý vítr zleva, tak to poslat na pravou polovinu výseče, aby to vítr trochu poponesl. Fatimě to bylo jedno, narvala to nízko, ještě tak 5 metrů od levé výseče a ještě to bylo přes 100 metrů. Neuvěřitelný počin a jednoznačné zlato.
Zuzka se s tím nemazala a prvním hodem to naprala vpravo. Zátěž se zastavila ve vzduchu a skočila zpátky. S Karlem domotali vlasec a druhým hodem se Zuzka dostala na druhé místo s hodem za 96 metrů. Přemýšleli, zda ještě přidat, ale Karel tvrdil, že tam maximálně pět metrů, ikdyž si myslí, že pokud se do vymotalo všechno až po dopadu, tak by to nechal být. Zuzka se tedy rozhodla nedomotávat a do třetího hodu narvala maximální sílu. Naviják se zamotal.
Nicméně Zuzka uhájila druhé místo a brala stříbro. Lucka skončila třetí.
Po multi dálce mužů se šlo na házení zátěže dálky jednoruč. Všichni pořadatelé byli v docela dost silném pressu a taky nervu. Finále multi a finále zátěž dálky se musela neustále přerušovat, protože dopadaly hromady a hromady parašutistů a tandemových seskoků. Všichni se tak neskutečně pekli na sluníčku a čekali a čekali a čekali...
Ve finále zátěže dálky Zuzka házela pořád stejně jako v základu. Ač se Karel snažil upozornit na problém se zastavováním před odhodem, Zuzka se od toho nedokázala oprostit. Nebylo také jednoduché trefit výseč, Eliška házela hodně vysoko a zátěž jí vítr vynášel mimo výseč. A nebyla jediná, komu se to stalo. Nakonec holky skončily těsně za sebou. Zuzka obsadila bronzovou příčku a Eliška skončila čtvrtá o 27 centimetrů. Vyhrála Lucka.
Ve finále mužů nikdo ze Zbytku nebyl, takže jsme jenom čekali, až se to konečně ukončí. Trvalo to tak dlouho, že tentokrát jsme neměli žádný oběd. Velká parta to řešila tak, že ti, co neházeli, skočili nakoupit jídlo do obchoďáku pod hotelem a donesli ho na hřiště. Karel v tu chvíli neměl na jídlo ani pomyšlení, již byl v závodním stavu a potřeboval se připravit na multi. A nebylo to vůbec jednoduché.
Není nic horšího, než když si projdete jedno kolo na multi, vyzkoušíte si, co by mohlo fungovat, jdete si to do druhého kolo potvrdit a ono to přestane fungovat, takže musíte vymyslet něco jiného, co ale přestane fungovat, když si multi procházíte potřetí. Tak nějak to probíhalo i čtvrté a páté kolo procházení všech terčů. Bylo jasné, že to taky může skončit s 50 body.
V tu chvíli se Karel rozhodl, že to nebude řešit. Vytáhl sluchátka a začal si užívat poslední chvilky před závodem. Výběr písniček ho dostával do pozitivní nálady a tu neopustil ani poté, co se závod odstartoval. Rozhodl se, že půjde házet se sluchátky.
Žen na multi skish bylo málo. Na základě toho bylo jasné, že ženy budou mít multi bez finále a rozhodne se již v základním kole.
Zuzka minula dvakrát. 90 nakonec byl nejlepší výsledek mezi ženami.
Protože Zuzka neminula pouze jednou, stala se dvojnásobně stříbrnou. Jednak kvůli pomalejšímu času obsadila stříbrnou příčku na multi skishi, a díky tomu, že Lucka minula třikrát, Zuzka skončila druhá i sedmiboji o 4 body. Lucka obsadila v multi skishi bronzovou příčku.
Muži šli házet. Karel se nechal odstartovat, pustil si čas, písničky a začal házet. První hod nula.
Ostatní hody padaly do terčů. Na pátém terči přišla druhá nula a Karel věděl, že se situace hodně zkomplikovala, ale co s tím mohl dělat. Užíval si disciplínu a do rytmu písničky si tancoval. Na druhém terči musel na chvíli zastavit, protože mu písnička končila, tak si ji potřeboval na mobilu pustit znovu. Po puštění se trefil na druhém terči a jel vesele dál. Ke svému velkému překvapení již doházel se samými zásahy. Karel se se závodem rozloučil s 90 body. Když poté procházel kolem Jense a ptal se ho, kolik hodil, Jens Karlovi vrátil vtípek z multi dálky a řekl mu, že hodil 100. Karel vystřelil oči, načež se Jens začal smát a přiznal, že hodil 90 bodů.
Karel mohl být první, kdo Jensovi poblahopřát k vítězství v devítiboji. Sám Jens v tu chvíli vůbec nevěděl, jak to vlastně dopadlo.
Mezitím dorazil Bombik. Došlo k historickému momentu.
Bombik jako jediný z mužů dokázal v základním kole hodit 100 bodů. Nikomu jinému se to nepovedlo.
To však nebylo to hlavní. Bombikovy výsledky na terčích byly 100-96-100-100. Bombik tedy zaznamenal ztrátu 4 bodů na všech terčových disciplínách. Jen dvakrát se stalo, že by někdo měl menší ztrátu. V roce 2009 dva závodníci dokázali hodit 100-98-100-100. Do letošního mistrovství byl třetím nejlepším závodníkem světa Karel s výsledkem 100-100-100-95. Nyní se tedy na třetí místo světových tabulek a na první místo českých tabulek dostal právě Bombik
Jako taková třešnička na dortu bylo to, že se Bombik bronzu ve víceboji přeci jenom dočkal. Po oslavě třetího místa v sedmiboji a následném zklamání, že po přepočtu z toho bylo čtvrté místo, přeci jenom přišlo třetí místo v devítiboji. Jak veliké štěstí měli Jens s Karlem, že minuli pouze dvakrát. Stačila u každého ještě jedna minela a Bombik vyhrál devítiboj. Pešek pro Bombika. První trojici mohl ještě ohrozit polský Jacek, který kdyby hodil plný počet, vyhrál. Minul čtyřikrát. Terčové disciplíny na závěr dokážou se vším neskutečně zamíchat. I Tomáš, který si na multi velmi věřil, minul nakonec pětkrát. Neskutečné zvraty.
Bylo hotovo. Čas odejít na hotel a připravit se na závěrečné vyhlášení. Na stole Zbytku se objevily tři zlatí býci, tři stříbrní a jeden bronzový. Plus kachličky Zuzky a Elišky za multi disciplíny a družstva. Velká parta po vyhlášení družstev skočila do bazénu, a pak se celý tým šel vyfotit se získanými poháry. Následovala převlíkačka do obleků a odchod na banket.
Na banketu byl vyhrazen jeden stůl pro českou reprezentaci, obsazen Velkou partou a drahými polovičkami jejich členů. Pro Zbytek byl určen stůl, u kterého byli čeští a němečtí rozhodčí. Všechny účastníky banketu čekalo slavnostní menu, složené z několika chodů, z nichž jeden vedle druhého byl svým způsobem výjimečný. Během dezertu se Velká parta zvedla a šla na venkovní terasu slavit úspěch družstva mužů. Členové Zbytku nebyli vyzváni, aby se připojili a společně s úspěchem družstev mužů oslavili i úspěch družstva žen nebo úspěch jednotlivců.
Během stolování dorazila španělská hudební skupina, která s poněkud přepálenou hlasitostí mikrofonů hrála a zpívala, k čemuž taneční umělec předváděl tanec s důrazem na údery botami o položenou desku. V určitou chvíli se již unavení členové Zbytku odebrali ke spánku. Byl to náročný den.
Na rozdíl od jiných reprezentací měla česká výprava zajištěné letadlo až kolem desáté hodiny večer. Celý den byl tedy na poslední rozloučení se Španělskem. Zbytek vyrazil k moři. Zuzka si koupila nafukovacího krokodýla, kterýho chtěla již několik dní, a snažila se na něm jezdit. U moře se Zbytek potkal s Velkou partou a Bombik si šel vyzkoušet jízdu na paddle boardu, který si Tomáš s mosteckým Honzou půjčili. Nebylo to úplně jednoduché se ve vlnách na boardu udržet a často pokusy končily pádem.
Oběd již nikdo neměl zajištěný, takže Zbytek vyrazil i do obchodu ještě něco koupit a na doporučení Bombika, který odešel od moře dřív, se zbytek Zbytku vydal ještě vyzkoušet bazén. A byla to špica. Poslední hodinka času byla trávena potápěním do hloubky 2,7 metru a dalšími pokusy. Poslední půlhodinka se trávila na lehátcích, kde se snažili všichni osušit. Pak již bylo potřeba se převléct, dobalit věci a vyrazit k přistavenému autobusu. Již při nešení věcí k autobusu Karel pociťoval drobné pálení na ramenech a přemýšlel, kdy se mohl poškrábat ramena.
Po příjezdu na letiště a odbavení následovala krátká dvou hodinová pauza při čekání na letadlo. Bombik volal domů a postěžoval si, že musíme čekat na letadlo, protože let byl odložen. Zpátky dostal informaci, že se vším tím čekáním během závodu už si mohl na ty prodlevy zvyknout. Zuzka mezitím ukazovala Karlovi, jak má spálené paže. Karel si zkontroloval svoje tělo a zjistil, že je vlastně taky brutálně spálený. Zřejmě se oba čvachtali v moři víc než měli. Karel začal cítit silnou zimnici. Začal se záměrně vyhýbat všudypřítomným klimatizacím a nejlépe se cítil, když kolem žádná nebyla. Ve chvíli, kdy se cítil nejlíp, stál zrovna v tunelu před vstupem do letadla, když poslouchal další nastupující lidi, kteří si stěžovali, že v tunelu je jak ve výhni.
Let probíhal nestandardně. Letělo se kolem Itálie přes bouřku a tu a tam to letadlem nepříjemně hodilo i do strany. Ještě předtím druhý pilot pozdravil cestující a mezi informacemi o letu se také zmínil o české reprezentaci, která se právě vracela z mistrovství světa, kde vyhrála. Karel v polospánku uvažoval o tom, co si člověk může představit pod pojmem "česká reprezentace na mistrovství světa vyhrála."
Letadlo přistálo v Praze v pondělí kolem jedné hodiny ráno. Po posbírání věcí a rozloučení se s Velkou partou a Zbytkem vyrazila Zuzka s Karlem do Jihlavy. Příjezd byl kolem třetí hodiny ráno. Po vyskládání věcí z auta a zaparkování se do postele dostali kolem čtvrté ráno. Budíček byl kolem půl sedmé a vyrazilo se do práce.
Co říci k k závodům?
- Reprezentace vybojovala 31 individuálních medailí.
-
- Moravská část reprezentace získala 24 medailí.
- Česká část reprezentace získala 7 medailí.
-
- Velká parta získala 15 medailí.
- Zbytek získal 16 medailí.
-
- Moravskoslezský ÚS získal 19 medailí.
- Moravský rybářský svaz získal 5 medailí.
- Jihočeský ÚS získal 3 medaile.
- Středočeský ÚS získal 3 medaile.
- Severočeský ÚS získal 1 medaili.
Mezi zajímavosti z letošního mistrovství světa z hlediska české reprezentace by se daly zařadit následující informace:
- Bohumínská Lucka obhájila tituly mistryně světa v pětiboji a sedmiboji. Po famózním loňském výsledku, kdy vrátila do Česka titul mistryně světa v pětiboji, což se podařilo po 4 letech, se jí to letos podařilo znovu. Je tak teprve druhou ženou v historii českého RT, které se to podařilo.
- Poprvé v historii bylo družstvo žen složené čistě z žen Moravskoslezského územního svazu. A premiéra byla odměněa zlatou medailí.
- Litovelský Honza zaznamenal nejmenší ztrátu na terčích v historii českého RT a zařadil se na 3 místo historických tabulek. Výsledek byl 100-96-100-100.
- Karel se poprvé stal mistrem světa v pětiboji a poprvé se mu podařilo získat double ve vícebojích.
Příští rok bude rozhodně zajímavý. V letošním roce se loučí s reprezentací státní trenér a i českobudějovičtí reprezentanti, kteří po po 15-ti letech od ohlášení konce v reprezentaci letos zřejmě skutečně končí, takže příští rok čeká reprezentaci obměna v seznamu závodníků a možná i nový trenér. Uvidíme, co všechno přinese čas.
