Mohli bychom si jezdit na místa, která dobře známe, a chytat jenom tam. Občas bychom chytili víc ryb, občas míň. Mohli bychom i čekat na info, až se vysadí duháci, a pak bychom se mohli plácat po ramenou, jak jsme dobří, že jsme chytili tolik ryb. Šňůru vodit umíme, na tom pomalém tahu nám to moc neujíždí, možná bychom se jenom podivovali, proč nám to nebere tolik některý den, a pak bychom šli pod splav a chytali nějaké malé rybky na mokrou, možná i na kuličku. A bohatě by nám to stačilo. Na to naše chytání...
No a nebo bychom se s tím nespokojili a zkusili bychom se vzdělávat a učit, jak se to dělá dobře. Víme vůbec, zda to děláme dobře? Když nám ty ryby neberou, je to počasím nebo dravci? A nebo děláme něco špatně? Jak se vlastně muškaří správně? Dá se to někde vyčíst? Existuje nějaké instruktážní video o muškaření? A učí nás to muškaření vlastně nějakej dobrej muškař?
Hlavně ta poslední otázka je asi nejzásadnější. Muškaři moc nejsme a teprve se to všechno učíme. Asi nejlepší by bylo zajet si na nějakou muškařskou školu, za dva tři dny tam nechat za každého 6-7 tisíc a hned bychom se posunuli dál. Chtělo by to teda takovou školu dvakrát třikrát za rok... Hehe, tak na to nemáme. Zkusíme to jinak - budeme jezdit na závody a budeme doufat, že nám někdo poradí. Karel si moc dobře pamatuje, že dokud neměl kluky v kroužku, tak jezdil po závodech sám a díval se na ostatní závodníky. Jakmile někdo nevěděl, jak házet, nebo poblíž neměl trenéra a plácal se s tom, Karel přišel a začal mu radit, co a jak. Napadlo ho, že něco podobného by mohlo fungovat i u muškařů. Vloni vyrazil Honza na dva říční závody a jeho styl chytání se od té doby docela změnil. Potvrzení toho, že takto by to mohlo fungovat...
A tak se začalo jezdit po muškařských závodech.
Jeden problém je, že kalendářní rok má málo týdnů a všechny rybolovné techniky se o ně dělí. Takže všechny juniorské závody muškařů jsou také přes sobotu, jako ty naše. RT je pro nás prioritou, proto jsme mohli jezdit pouze na závody ve chvíli, kdy máme volno. Letos vyrazil Honza na jedno chytání k Plzni, další možný termín byl na řece Jihlavě - MRS Open. Tento závod probíhá v neděli po sobotním Akvarest poháru. Sobota pro nás byla třetí nominačka pro Karla a čtvrtá pro kluky, takže bylo jasné, že v sobotu ryby nemají šanci. Mohli jsme v neděli.
Ač původně jsme byli přihlášeni ve čtyřech, v sobotu odpoledne byl Adam vyčerpaný se závodu a účast odřekl. Vyrazil tedy Honza, Petr, Karel. Počasí nevypadalo zrovna nejlíp, již příjezd byl do lehkého deště. Většina lidí se teprve budila. Šli jsme hledat pořadatele a jak jsme procházeli mezi chatkama, slyšeli jsme názory probuzených muškařů něco ve smyslu "snad ta Jihlava nedorazí, má hrozně pršet a závod bude o ničem." Využili jsme příležitost a hned jsme šli k nim a ptali se, jestli neví, kde je Tonda, že my jsme ti muškaři z Jihlavy. Zdálo se, že jsme moc závodníků svým příjezdem nepotěšili. Naštěstí se tu a tam objevil člověk, který byl rád, že se závody uskuteční. Počasí nevypadalo nejlíp a předpovídala se i buřina, takže někteří závodníci to vzdali již po sobotě a jeli domů. Během soboty se pořešili náhradníci, ale protože na daném místě u řeky Jihlavy není žádný signál, nedalo se dát vědět, že nás přijede o jednoho míň. Samozřejmě že jsme za to dostali sprdung, ale vyřešilo se to rychle, náhradník ještě nějaký zbyl.
Byly vytyčeny sektory A a B. Každý po deseti místech. Sektor A byl proti proudu v místech, kde Karel ještě nikdy nebyl, a sektor B byl kolem tábora a končil za mostkem. Los byl udělán již před závodem za nás, takže jsme zjistili, že Karel a Honza jdou na A sektor a Petr bude na Béčku. Tak se Karel a Honza rozloučili s Petrem a vyrazili s Tondou vstříc Áčku. Karel ještě upozorňoval Petra, že na tuto vodu není zvyklý, že to opravdu teče a je schopný to podhodit nohy, tak ať si dá bacha. Prostě ten olej na chyť a pusť to není. Sbohem a šáteček a za čtyři hodiny se vidíme znovu.
Honza začínal na devítce, Karel na dvojce. Po příchodu k místu Karel zjistil, že na mokrou to asi nebude, takže by to chtělo předelat na nymfy. Začal hledat krabičku a hle - krabička pryč. Krabička se všemi muškami pryč. Jediná, kterou měl Karel u sebe, byla ta se suchými a mokrými muškami. Skvělý začátek.
Takže zásadní informace - nemá smysl prochytat celý úsek, když je jasný, že někde ty ryby prostě nebudou. Karel to pochopil až na konci závodu, především z chování zkušenějších borců. Tu a tam některý muškař naznačil, že Karlova strategie projít celý úsek včetně hluchých míst je blbost, ale tak ona už je blbost ztratit krabičku a když není na co chytat, tak je to asi jedno. Takže první nula. Po Karlovi přišel jiný závodník, tak si Karel mohl kontroloval, zda alespoň nějak odhadl, kde by ty ryby mohly být. Odhad byl dobrý, jenom dostal info, že u té skály je hloubka a i s 3,5mm kuličkou je kolikrát problém dostat se až na dno. Karel měl s sebou max asi dvě 2,5mm. Na jeho místech se chytily čtyři ryby. Druhé kolo probíhalo podobně.
Další zajímavá informace je, že když se jde chytat někam na 4 hodiny, je vhodné s sebou mít i jídlo a pití. Cesta zpátky byla dost náročná a hladový člověk pomalu motá nohama. Zvlášť když od rána nejedl. Cestou zpátky se Karel potkal Honzu, který mu popisoval cestou zpátky, jak mu chlapi radili a vysvětlovali, jakým způsobem chytat, což mu přineslo pár dalších ryb. Po příchodu k autu se chlapi potkali s Petrem, který jednak zmínil, že mu dělal rozhodčího Luboš, dokonce mu dal si nějakou mušku a pochválil ho za přístup k chytání. Co víc potěší začínajícího muškaře, než pochvala od mistra světa. Jo, a taky se Petr zmínil, že se vykoupal v každém kole. Další zkušenosti navíc, hlavně že prut vydržel a nic se neztratilo.
Na druhou část závodu se klukům Karla zželelo, když zjistili, že krabička se nenašla, a podělili se o pár mušek. Na druhé kolo šel Karel na úplný konec sektoru. Muškař, který mu již podruhé dělal rozhodčího, už zkusil poradit, kam jít, ale karel si to tak nějak chtěl projít (ještě nepochopil, jak to funguje). Asi po deseti minutách od zahájení přišla buřina. Karel v tom chytal dál, ale když dost přitvrdilo a ostatní muškaři už ve vodě nebyli, taky se na to vykašlal a šel se schovat. Po čtvrt hodině se vrátil. Muškař za ním přišel a řekl mu, že zbývá 10 minut a že u splavu se motá pstruh. Když tam Karel vyrazil, chytře si stoupl to míst, kde později muškař (který dorazil později) říkal, že ta ryba byla. Zase smůla. Tak alespoň sledoval, jak a kde chytají další.
Na poslední kolo dostal nápovědu od rozhodčího a přišel duhák. Audina to tedy přeci jenom nebyla. Když Karel po dochytání vyrazil k autu, že se nají a napije a sbalí věci před posledním kolem rozhodování, objevil svou krabičku na stěrači auta. Najednou mu došlo, jak si ji tam položil, když chystal mušky, a najednou musel chvátnout na sektor A a úplně na ni zapomněl. Takže smíšené pocity - nadšení z nalezení krabičky. Vytočenost, že celý závod mohl dopadnout úplně jinak, kdyby nezmatkoval. No, co už.
Pozávodní chvíle, kdy se čekalo na zpracování výsledků, byla ještě obohacena o drobnou komplikaci, kdy Petr zapomněl na sektoru A korýtko, které měl celou dobu mít u sebe. Tak pro něj s Honzou vyrazili. Vrátili se asi za 40 minut s tím, že ho nemají. Nikdo se po něm ale nesháněl, takže ho asi někdo vzal a Peťa se to akorát nedozvěděl.
Závod vyhrál Tonda přes Lukášem a Lubošem. Chytili 38, 32 a 24 ryb. Co se týče nás, Honza skončil na 33. místě se 7 rybami, Petr na 39. místě se 4 rybami a poslední byl Karel s 1 rybou. Závod se sice počítal jako souboj dospělých, ale protože Honza a Petr stále spadají do kategorie juniorů, dostali speciální cenu. Žádný jiný junior se akce nezúčastnil. Odjížděli jsme plný dojmů, vody (Petr se vykoupal i v druhé části závodu) a s nalezenou krabičkou.
Akci, kterou jsme chtěli navštívit nejvíc, jsme museli vynechat. Budějovický pohár na Vltavě probíhal souběžně s naší republikou mládeže. Bojovali jsme o reprezentaci v RT, do Budějovic jsme nemohli. Dalším závodem, který muškařští junioři měli, byla republika ve Frýdku-Místku. Tady nemohl jet Honza, protože reprezentoval Moravský rybářský svaz na Národním kole Zlaté udice. Vyrazil tedy Karel a Petr.
Na rozdíl od RT, kde za republiku sice zaplatíte víc, ale nemusíte se o nic starat, protože máte ubytování i stravu zajištěnou, se u muškařů zaplatí jenom startovní poplatek a o zbytek se lidi starají sami. Zamluvený ranč u nádrže Olešná byl narvaný, takže Karel s Petrem hledali něco poblíž a našli ubytování ve Sviadnově, kde - jak později zjistili - spali i Jihočeši. Na sraz dorazil Petr s Karlem včas, takže se zaplatilo startovné a mohlo se losovat. Béčkoví závodníci měli na starost korýtka. Po předchozí zkušenosti jsme ocenili, že jsme byli v Áčku. Vše zásadní jsme se dozvěděli a mohli jsme jet na ubytování. V noci jsme s obavami sledovali hromadu blesků za okny.
Ráno jsme dorazili ke splavu a než jsme stačili cokoliv chystat, přišel silný déšť. Přečkali jsme bez obtíží. Petr měl napřed chytat dvě kola dopoledne, a pak dvě kola rozhodovat odpoledne. Sektor A byl nedalo aut a sektor B byl asi o 20 minut dál a končil kus za zámkem.
Petr začal chytat. Jeho úsekem procházel přítok Morávky a trenéři dostali info, že se z Morávky žene bláto. Ještě před tím, než se šedivá voda změnila na hnědou, chytil Petr jednu rybu kolem 30 centimetrů, což rozhodně pomohlo, protože ne každý měl rybu. Zdálo se, že bychom mohli konečně být na bodovaném místě. I kluk vedle nás měl jenom jednu rybu. Po hodině a půl se pokračovalo na úseku hodně po proudu. Voda se hodně zvedla a vypadala jak bílá káva. Bez cukru. V tomto kole se nechytilo vůbec nic. Však taky ještě před tím, než se zvedla hladina a voda zhnědla, tu předchozí muškař chytil pouze jednu rybu. Což teprve v tom, co přišlo potom.
Po dvou sobotních kolech jsme tedy měli jednu rybu. Sbalili jsme věci a Karel chtěl ochutnat jídlo v Ranči, takže se zajelo tam na dlabanec. Po návratu se vyrazilo pěšky na sektor B. Cca tech 25 minut až na sektor 9. Potkali jsme jednoho muškaře, jinak nic moc lidí. Šli jsme se podívat na třináctku, kde se mělo v neděli chytat. Pak jsme vrátili na devítku a čekali na závodníka. Když už bylo 13 hodin a závodník nikde, šli jsme se podívat, jak to vypadá u jiných sektorů. Nikde ani noha. Tak jsme volali pořadateli, který oznámil, že během oběda se jury rozhoda dopolední kola anulovat a odpolední závod zrušit s tím, že se bude počítat jen neděle. Náhle získaný volný čas byl využit k náštěvě Karla v Kunčicích a k vázání mušek.
Nedělní ráno jsme dorazili na místo o půl hodiny dřív. Padl totiž návrh na start o něco dřív a i zkrácení času na oběd. Dorazili jsme ke splavu a vyrazili pěšky, abychom se rozhýbali. Petr pak dělal rozhodčího. V průběhu obou kol se Karel procházel kolem míst, kde měl Petr odpoledne chytat, a sledoval. Potkal se dokonce i s Dominikem, se kterým se znal z RT. Dominik přislíbil, že se na Petra přijde podívat, když bude čas. Pak Karel vyrazil pro auto. Bylo jasné, že kdyby měli jít pěšky k autu během obědové pauzy, šli by půl hodiny k autu, půl hodiny by jedli, půl hodiny šli zpátky a nezbyl by čas na přípravu. Tak přijel s autem blíž. Oběd proběhl v nedalekém fast foodu.
V průběhu dopoledních kol začali někteří členové jury řešit s pořadateli, že úseky jsou velmi mělké a krátké a bude potřeba, aby odpoledne chytali aktuální rozhodčí zpátky na sektoru A. V té době však byl sektor A zrušen, fábory odstraněny, čísla smazána, takže nikdo už nevěděl, kde ty sektory jsou. Takže odchytat na těch samých místech. Padla taky připomínka k tomu, že některé úseky jsou vážně velice mělké a sotva se tam dá něco vymyslet. Na to přišla odpověď "No co, voda i kameny tam sou a kroků všude stejně..."
Šlo se chytat.
Potěšilo, že Petr chytil dvě ryby. Naneštěstí chytil i tři keře a připravené náhradní návazce zlikvidoval. Karel doteď nepochopil, jak mohl Petr urvat kompletně celý návazce až k signalizátoru, když konečky byly z desítky, takže minimálně dvanáctka měla zůstat. Takto se to stalo asi pětkrát. Pět minut před koncem to Petr potrhal naposled a řekl, že už nemá šanci to navázat. Do toho se vložil Karel, že rozhodně to Petr naváže a ještě aspoň dvakrát prohodí vodou mušku, jedno jakou. Petr pod tlakem vázal soudkáč a asi čtyřikrát mu uzel prdnul v rukách. Nakonec se ale podařilo - minutu před koncem muška ve vodě byla a provodila se asi čtyřikrát, než se ozval konec kola.
Na druhé kolo dorazil Dominik a vysvětloval Petrovi, co kde jak bude chytat. Byla to neskutečná škola a místa, kde ryba měla být, by určitě nebyla bez záběru. Jsme ale amatéři a vedení suché mušky proti sobě neumíme. Ač se Petr snažil stahovat dle pokynů šňůru rychleji a rychleji, stejně nebyl v kontaktu s muškou a šňůra mu stále visela pod špičkou. Pak se šlo jinam na nymfu a to, co se během volné chvíle navázalo, se servalo. Zbytek se opět musel vázat ve vodě. Jestli bylo něco hodno obdivu, tak byl klid Dominika, jak se snažil radit, a obrovskou snahu Petra, který absolutně nezvyklý na daný styl chytání a rychlost fungování nic nevzdal a bojoval. Tradičně všechno serval 4 minuty před koncem kola a když se podíval na Karla s tím, že to už nestihne, a viděl Karlův výraz, radši začal rychle navazovat, aby ještě aspoň jednou nahodil. Nahodil třikrát.
Druhé kolo rozhodně dalo nejvíc zkušeností. Bohužel nedalo žádnou rybu, což byla škoda vzhledem k usilí obou chlapů Petra a Dominika. Škoda. Přesto moc díky za podporu a rady ;)
Celkové počítání se protáhlo. Nakonec se to ale zvládlo. Ukázalo se, že dopoledne čtyři závodníci chytili aspoň 10 ryb, zatímco odpoledne to byli jen dva závodníci. Celkem bylo 7 nul za 4 kola. Petr měl smůlu, že jako další dva chytil dvě ryby, ale měl nejmenší součet, takže bral 14. umístění. V druhém kole nechytil nic, přitom jedna ryba ho mohla vykopnout třeba až na 11. umístění. Součet tak byl 29 a úplně poslední místo. Tři závodníci nad ním měli o rybu míň, ale hraje se na součet umístění.
Hodně nám daly rady a ukázka toho, jak se vlastně má chytat a kde hledat ryby. Zase jsme se o kus posunuli. Snad nám to pomůže k tomu, abychom příště byli lepší a konečně si šáhli na body.
Poděkovali jsme za závod a rady. Vyrazili jsme domů.