Člověk se ani nerozkóká a už je tu konec září. Uteklo to velice rychle. Jeden víkend volný na nějaké ty rodinné záležitosti. Další víkend liga mládeže a tu jsme tentokrát vynechali. Sešlo se pár událostí, pro které se nedalo sejít, a tak se ten závod vynechal. Avšak dva kluci se závodů zúčastnili. Jednak se ozval Vítkov, zda by bylo možné, aby někdo od nás u nich hostoval, a pak tu byl muškařský závod pro juniory. Poté, co Peťa vyhrál poslední dva závody - Územní přebor ÚS severní Moravy a Slezska a Pohár mládeže, byl nabuzený a chtěl další závod hlavně proto, že se blížila první nominačka na rok 2024 - Hanácký pohár. A tak Karel navrhnul, že Petr by jel hostovat do ligy mládeže pod Vítkovem a Honza by jel na muškařský závod. Ostatní měli volno.
Peťa vyrazil do Krásného Lesa. Na mušku si docela věřil, ale tři nuly mu ukázaly, že ještě musí máknout. Ani plachta se moc nepovedla. Prý docela nepříjemně foukalo, zvláště na skishi, kde na některých startech foukalo tak, že hod na pátý terč skončil u čtvrtého. Ani tady se Petrovi nedařilo a hodil pětkrát mimo. Jak se ale ukázalo, nebyl jediný, komu se nedařilo, ty terče nezvládl skoro nikdo, s výjimkou pár vytrénovaných reprezentantů a reprezentantek. Na muše dálce si Peťa zlepšil chuť. Hody 48 a 47 metrů pokořil i některé juniorské reprezentanty a hned se začal těšit na zátěž dálku, která mu díky Bombikovi začala neskutečně jít. Chyběly asi dva metry na pokoření stovky, měl čtvrtý nejdelší hod. Celkově se jednalo o šestý nejlepší výsledek. Peťa zjistil, že ikdyž se mu nepovedou terče, ještě nemusí dopadnout špatně. Dálky mu začínají jít a kluk, který měl problém hodit přes 400 bodů celé jaro, najednou i s nepovedenými terči hodí přes 440 a byl potřetí nejlepším žákem závodu. Všechna čest.
Karlovi a Majklovi byla dána čest zúčastnit se svatby jednoho z našich nejlepších juniorů v historii RT Jihlava, Aleše. Vyrazili k Plzni a byli svědky toho, kdy Aleš své nevěstě řekl "ano". Obřad i slavností oběd byly úžasnou podívanou, avšak nejnáročnější část přišla po západu slunce, kdy se začala disciplína Panák skish. A že jich bylo. Karel, spíše rumař, objevil novou značku Baron, zaměřenou na meruňkovice, hruškovice a jiné ...vice. Kvalitní pití, doporučujeme. Ale rum je rum :) Akce končila odchodem posledních hrdinů na kutě kolem páté hodiny ranní. Karel i Majkl vydrželi až do konce.
Na Memoriál Milana Januse dorazilo 24 závodníků. Mezi nimi Honza. Jednalo se o dvoukolový závod, chytaný na řece Volyňka. Kousek od Strakonic. Honza předvedl v prvním kole nejhorší výsledek ze všech, když mu na splávek skočil lipan a pak to nebralo. Byla z toho šestka (poslední místo). Je třeba říct, že ostatní muškaři, kteří mu dělali rozhodčí, byli velice ochotní a snažili se mu radit, kam co kde. Asi to není úplně jenom o tom, kde jsou ryby, ale jak se ve vodě chovat. Po prvním kole také dostal Honza radu, aby se příště přikrčil, že někdy si ti závodníci dokonce kleknou, aby nebyli tolik vidět. Jednak tyto rady, druhak to, že jako rozhodčí mohl Honza sledovat ty zkušené v akci, pomohlo, že v druhém kole již chytil Honza 13 ryb. Bylo z toho rázem 4. místo v sektoru a 10. nejlepší výsledek ze všech. Ač v celkovém pořadí se Honza umístil opět až ve třetí desítce, to druhé kolo byla taková pěkná první vlaštovka do budoucna. Skvělá práce! :)
Nejpřekvapivější zážitek ale tentokrát zažil Jirka s Adamem. Konečně se jim podařilo zajet si na ryby, aniž by jim bouřka likvidovala vybavení pár hodin po příjezdu. Jeden ranní nához a záběr jako kráva. Pomalý tah, zastavování a otáčení ryby jak kdyby člověk otáčel loď. Nakonec se ale ryba otočila a pomalu, velice pomalu se jí dařilo přitáhnout k břehu. Adam připravený s podběrákem ji viděl jako první a vystřelil oči. "Do toho podběráku ho asi nedostanem...", prohlásil, když ten moloch uviděl. Ale nakonec se do podařilo. Nový osobák ve velikosti kapra, 96 centimetrů měl. Naneštěstí váha měla vybitý baterie, takže se nepodařilo zvážit...
Tak toliko k těm předchozím akcím. Následoval závodní víkend - Hanácký pohár...
Závod byl hodně důležitý pro všechny. Honza a Adam mohli zasáhnout do celkového pořadí Českého poháru. Vědělo se, že Vojta vyhrál i bez účasti na posledním závodu. Adam potřeboval porazit chropyňského konkurenta Matěje a Honza při dobré konstelaci všech proměnných mohl na bedně skončit také. A Petr chtěl pokračovat ve své sérii třech nejlepších výsledků v žákovské kategorii z posledních třech závodů. Motivace byla velká.
Navíc ale Hanácký pohár představoval první nominační závod pro mistrovství světa v roce 2024, které se bude konat ve Švédsku. Motivace jako prase. Na příští rok zůstávají čtyři silní junioři a jsou tedy dvě místa. Pokud by někdo šel do kadetů, možná tři. Ale na to se nedá spoléhat.
Poslednímu tréninku ve čtvrtek jsme věnovali hodně času. Začalo se v 9 ráno a končilo se v pět odpoledne. Teda, mělo se končit v pět odpoledne. Nějak se to protáhlo, obouručka nešla podle plánu. Kluci si odmakali hodně času jak na terčích, tak na dálkách. Dali do toho, co se dalo. Hlavně Zuzka. Tak se těšila na trénink, že si nezapomněla vzít povolenku a nástrahy a podběrák a ... prut nechala doma. Ale voják se stará, voják má. Vyřešilo se to jednoduše. Zuzka měla pro Karla připravený zpřevodovaný naviják na terče, tak si ho ještě půjčila, a protože terčák je přeci jenom trošku tvrdší, vytáhla prut na multi skish a šla chytat. A úlovek přišel. Tak dlouho chodila Zuzka s přívlačovým prutem s cílem ulovit alespoň jednoho letošního candáta, až ho chytla s eRTéčkovým vybavením. A pak že se na naše vybavení nedá chytat :)))
No nic...
Jeli jsme do Kroměříže plni očekávání...
Počasí bylo sledované hned od rána. Nad Jihlavou se táhl pás mraků kolem čtvrté hodiny a táhl se postupně na Kroměříž. Předpověď ukazovala, že od šesti do osmi by mělo pršet a pak už být relativně dobře, dokonce kolem 16. hodiny i polojasno. Pás jsme dohnali kousek za Brnem a do Kroměříže jsme dorazili v podstatě společně. Rychle jsme postavili stan a šlo se to prohodit. Chlapci napřed zkusili jen mušku, ale protože se ukázalo, že nepřestane v dohledné době, šli si prohodit i zbytek. Pořadatelé nakonec posunuli nástup a start o cca čtvrt hodiny, kdy skutečně přestalo pršet.
V kategorii žáků se sešlo deset kluků, včetně našich tří. Silná konkurence nechyběla. Dorazil chropyňský Matěj, bohumínský Jarda a také jablonecký Lukáš. Netušili jsme, v jaké formě dorazí kdyňský Vašek nebo co předvede kroměřížský Adam.
Ani Zuzka a Karel se nenudili. Zuzka se měla utkat především s bohumínskou Luckou. Karel měl za cíl porazit hlavně litovelského kamaráda Bombika. Protože Bombik se po příjezdu na hřiště odhlásil ze soutěže, Karel již v podstatě nemusel stresovat, protože s prvním zásahem terče věděl, že cíl byl splněn.
Na mušce kluci bojovali nejvíc, protože za stovku jsou bonusové body do nominace. Ovšem Honza s Peťou dali v průběhu házení dvě nuly. To se prostě nějak cukne a špička střelí šňůru vedle. Nebo se to napálí dopředu, šňůra se podšlehne a muška je před terčem. Život je boj. Adam jel ale do plných. Suché plné, první runda mokrých také plná. V druhé rundě se šňůra strojově rozbalovala k terči a voda cákala na všechny strany, jak do terče mlátila muška pod energií, kterou do prutu Adam dával. První, druhý, třetí, dokonce i čtvrtý terče zásah. Poslední hod a je tam kilo. To kilo, které před dvěma týdny Adam hodil na Poháru mládeže. A náhled zkrat. Ruka z nervozity nepotáhla, jen cukla. Šňůra tím pádem ztratila energii a minula terč. Poslední hod rozhodl, že nebude ani stovka do pětiboje, ani 50 bodů do nominace. Neskutečná škoda. Bohužel se to stává a ještě se to určitě v budoucnu stane... Podobně vlastně nakonec dopadl i bohumínský Jarda, který také přišel o stovku tím, že minul posledním hodem.
Že závod nebude žádná sranda, to se ukázalo hned na první disciplíně. Adam s Jardou jedna vedle, Petr, Honza, Lukáš, Matěj a i vítkovský Ládík pouhé dvě minely. Vyrovnaný souboj jako prase.
Přišla na řadu plachta a opět neskutečná škoda. Peťa jel do plných. Všude samá desítka. Dokonce i na hodech zleva oba hody na desítku. Na něco takového vůbec nejsme zvyklí. A Peťa šel dál a první hod na libovolných zase desítka. 50 bodů viselo ve vzduchu. A stalo se to samé, co Adamovi. Poslední hod změna. Petr cuknul místo tahu a kapka vystřelila doleva a již se nedala stáhnout zpátky. Takže za 98 bodů a bez bodů do nominace. Karel byl vytočenej doběla, že mají chlapci takovou smůlu. Jasně, kluci nejsou zvyklí na takové výsledky a nervozita vyhrála. Ale takový kousek od bodů... no škoda. Peťa měl nejvíc, ale na paty mu šlapali další. Lukáš a Adam měli 96 bodů, Matěj 94, Honza 92 bodů. Jardovi se to moc nepovedlo, zaostal o 10 bodů za Honzou.
Přišla skish a tam se předvedl hlavně jablonecký Lukáš. Minul pouze jednou, nevíme kde. Našim klukům se nedařilo, Adam jako druhý nejlepší závodník minul třikrát, Honza měl stejný výsledek. Matěj a Peťa měli čtyři nuly, Jarda opět míň.
Po terčích vedl Lukáš se ztrátou 19 bodů. Za ním byl náš Adam se ztrátou 24 bodů. Následoval Petr s 32 a Honza s 33 body ztráty. Pak Matěj s 36 a Jarda se 48 body ztráty.
Po drobné pauze, kdy se dochystaly výseče na mušku dálku, se spustila disciplína číslo 2. Petr se hlavně chtěl dostat před svou výzvu, kroměřížského Roberta, kterého se mu dle Petrových slov již podařilo jednou porazit na dálkách. A s tím šel na mušku dálku. Je třeba říct, že to počasí nebylo úplně dobré. Nefoukalo tak, aby se dalo házet daleko a tu a tam do toho zapršelo. Hodně záleželo na tom, kdy kdo hází. V našem případě byl problém, že všichni tři kluci měli házet současně. Nebyl problém ve vybavení, ale v tom, že Karel chtěl být u každého, aby měli všichni stejnou šanci bojovat o výsledek. Nakonec se rozhodl Honzu dát až na konec startovního pole, kdy házel po dívkách, a u Petra se jeden závodník škrtal, takže šel z našich první. Adam jako na potvoru házel ve chvíli, kdy házela Zuzka...
Peťovi to šlo. Perfektní smyčky, které se napínaly do navijáku, jak Karel nepočítal s tím, že by to v tom počasí mohlo lítat tak daleko, a proto původně vytáhl míň. Ale Peťa prodlužoval hody, ikdyž si vytahoval víc a víc střelného. Fantastickým výkonem, podpořený i počasím (nepršelo) mu vyneslo hody za hranici 45 metrů a celkově přes 90 bodů. Úžasné představení. Následoval Adam se Zuzkou. Hned po pár hodech bylo vidět, že Adam není ve své kůži a proto Karel vyhodnotil, že Zuzce může pomoct opodál stojící brácha a kdyby se to nepovedlo, tak stejně již Český pohár vyhrála, takže jeden horší výsledek by neměl uškodit. Nakonec to vůbec nebylo na škodu, protože brácha se Zuzkou přišli na něco, co vypadá slibně. Bude potřeba se na to kouknout na tréninku. Adam však měl problém. Zdá se, že momentálně je limitující nevhodná technika. Ač se Adam soustředil a snažil se zlepšovat techniku, je tam něco zažitého, co bude potřeba odstranit. Nakonec vyletěl až poslední hod, ale bylo pozdě. Podmínky tomu taky moc nepomohly, pršelo.
Natěšený Honza už si představoval, že až přijde na řadu, určitě přestane pršet a on to tam rozbalí. Kupodivu mu předpověď vyšla, pršet přestalo a přišel i trochu vítr do zad. Honza to napřed konil svou šermířskou technikou zdatného mušketýra, ale po připomínkách dokázal velice rychle zareagovat a upravit techniku tak, že to začalo lítat daleko. Třikrát si musel znovu vytáhnout střelné, protože vytažených 40 metrů nestačilo. Fantastickým představením se Honza dostal za hranici 47 metrů a dokonce přehodil Petra o dva body. Jo, o překvapení nebyla nouze. Peťa expert na arenberg, Honza expert na mušku dálku. Přepišme zažité standardy...
Žádný žák se nedostal k hranici 90 bodů, pouze bohumínský Jarda a kdyňský Vašek se dostali přes 80 bodů. Honza i Peťa se ale přes 90 bodů dostali. Dokonce přehodili kroměřížské bardy Ondru a Roberta a i kdyňský Jakub měl namále, chybělo málo a dostal klepec od Honzy. Bylo to o pouhých 11 centimetrů. Náhle byl Honza na prvním místě a Peťa na druhém. Adam se propadl níž.
Protože pršelo, řešil Karel, zda kluky nechat házet lososa. Sám moc dobře věděl ze Zálužné, jak se lehce prořežou prsty silonem, když pod váhou šňůry handka vyklouzne. A tak s kluky řešil, zda nastoupí na lososa nebo ne. Několikrát zopakoval riziko pořezání. Petr se rozhodl soustředit na pětiboj, Honza s Adamem to zkusit chtěli. Karel tedy doběhl pro ručník a začala standardní rainy rutina - stáhnout šňůru, utřít místa, kde se bude držet prut, utřít handku, utřít pravou ruku, utřít levou ruku, házet. Honza to ustál, Adamovi to asi dvakrát proklouzlo. Naštěstí to do kůže nezajelo a Adam nepociťoval nějakou bolest, takže se to pokaždé utřelo znovu a pak to šlo. Doházeli oba se ctí. Adam technickými hody zaostal 3 body za 90 body. Honza se dostal za hranici 100 bodů. Podruhé v kariéře.
Zátěž dálka jednoruč. Disciplína, které teď Petr propadl a nechce házet nic jinýho, jak ho to baví. A byl to neskutečný boj. Hlavně mezi Petrem a Honzou. Vedli se slušným náskokem na jabloneckého Lukáše a mělo se rozhodovat mezi nimi. Vítr spíš šel do protivětru, ikdyž občas nefoukalo nebo mírně šel vítr do zad. Ač Adam na tréninku zarážel pěkně před sebe, při závodu mu to nešlo. Ruka chodila před tělo a vytahovala kapku doleva. Nakonec to bylo lehce za 58 metrů.
O kousek dál byl Vašek, o něco kratší byl Lukáš. Matějovi se podařil slušný poslední hod, kterým se dostal před Honzu. Honza měl tak čtvrtou nejdelší dálku, Matěj třetí. Druhý skončil Jarda. Konečně po dvou závodech se trefil do výseče a hned to bylo za 63 metrů. Druhý nejdelší hod v žácích. Nikdo však neměl na Petra. Rana jak z děla a necelých 65 metrů. Ono to tak jako úplně nevyzní, ale v juniorech by byl čtvrtý nejlepší. Podařilo se mu přehodit juniorky jako Roberta nebo Dominika. Dostalo se mu dokonce i pochvaly od Ondry. Moc nechybělo a porazil i Karla. Naštěstí (pro Karla) hodil Karel o metr dál a ustál tlak. Ale příště už to asi bude náročnější...
A přišla na řadu poslední disciplína. Zátěž dálka obouruč pro Honzu a Adama. Pozitivní bylo, že se oba kluci dostali za hranici 80 metrů. Adam nakonec hodil až za 85 metrů. Honza, který napřed chvátal, musel zpomalit a nakonec se to podařilo a zátěž se dostala za 89 metrů. Na Jardu, který se dostal přes 90 metrů, ještě kousek chybí. Ale i ten nejlepší kadet nám utekl o pouhých 6 bodů, takže super, nejsme na tom tak špatně.
To, co by úplně nevyznělo někde uprostřed textu, je třeba napsat samostatně. Jak si kluci vedli v porovnáním se svými výsledky z průběhu roku?
Ono to vyznělo, že Adam hodil na zátěži dálce oboruč jenom nějakých 85 metrů. Ovšem on to byl nový osobní rekord Adama. Dosadavní rekord z mistrovství republiky dospělých, kde hodil 82 metrů, teď překonal o 3 metry! Ač to vypadalo, že mu celý závod nevyšel, nakonec v té poslední disciplíně překonal sám sebe. Skvělá práce.
Honza? Na stejné disciplíně jako Adam také překonal svůj nejlepší hod. Na rozdíl od Adama začal s obouručemi až letos a absolvoval pouze 2 závody. Možná také proto je vidět ten rozdíl - překonání osobního rekordu o 28 metrů. A díky tomu zlepšení osobního maxima v sedmiboji o fantastických 90 bodů! Neuvěřitelné.
Petrovo nejlepší zlepšení probíhá skrytě na územní pětiboje. Ano, teď na Hanáckém poháru si taky hodil osobák, a to 98 na plachtě, kde si vylepšil osobní maximum o 2 body, ale pokud porovnáme pětiboje přes létem (a soustředěními) a po něm, vidíme rozdíl. Před létem byl jeho průměrný výsledek pětiboje 391 bodů. Po soustředěních je průměr posledních čtyř závodů 454 bodů. Neuvěřitelné zlepšení o 60 bodů ukázalo, že Petr začal házet jinak. Velkou zásluhu na tom mají samozřejmě vydřené terče, ale i změna techniky, kde především u zátěže dálky stojí za Peťovým úspěchem hlavně Bombik...
Závod tedy skončil. Podepsáno, sbaleno. Čas na víceboje...
Tak pro začátek bychom mohli začít Zuzkou, která zablbla na plachtě a lupala tam šestky a osmičky. Oproti standardu ztratila cca 8 bodů a to byl vlastně i důvod, proč skončila druhá v pětiboji. Dálky s Luckou byly velmi vyrovnané. Tam, kde Lucka získala na mušce dálce, tam zase Zuzka získala na zátěži dálce. Muška skish stejný výsledek, zátěž skish stejný výsledek. Bylo to plachtou. Zuzka říkala, že tam byl nějaký problém. Tak snad příště bude líp.
Karel se po terčích dělil o první místo s hořovickým Tomášem. Pak přišla kritická chyba, kdy si vzal omylem naviják se šňůrou, kterou během tréninku na MS vyřadil, že je nekvalitní. Myslel si, že ta špatná je na jiném navijáku. No... rázem na Tomáše ztratil 11 bodů a na zátěži dálce ztratil další body. Dokonce skončil až třetí. Losos taky nebyl úplně ideální, ale na závěr přišla světlá chvilka, když hodil nejdál na poslední disciplíně. Druhý hod v pořadí vletěl až do koruny stromu na konci výseče a kus se vrátil. Ale i tak byl hod nejdál. Díky tomu se Karel prodral na druhé místo v sedmiboji.
A v žácích to dopadlo se smíšenými pocity. Adam se nakonec propadl až na šesté místo, přičemž na bednu stačilo o 7 bodů víc. Na ty dálky se musíme ještě podívat. a samozřejmě terče, terče, terče. A pak tu byl Honza a Petr. Žádný žák se nedostal přeš 440 bodů. Ovšem Honza s Petrem se dostali přes 450 bodů. Úžasné, jaký progres oba měli během léta. Zase to bylo o boji mezi nimi a zase vyhrál Petr, když hodil o 4 body víc než Honza. Na juniory to ještě nestačí, ale na dálkách se tu a tam daří být lepší. Uvidíme, jak se bude vyvíjet sezóna příští jaro.
V sedmiboji, kam byli zařazeni junioři i kadeti, obsadil Adam pěkné deváté místo. Dokonce se mu podařilo porazit Jeňase. Úžasný počin. Nebudeme vůbec řešit, že to bylo hlavně proto,
že Jeňas nedal dálku, to je jeho problém :)))
Honza se dostal výš. Pomohlo mu, že kadety porazil pětibojem a jak na lososu, tak na obouruči tolik nezaostal. Ač je na něm vidět, že fyzicky zesílil, na devatenácti a dvacetiletý kluky
mu ještě něco málo chybí. I tak ale obsadil páté místo a na čtvrtého chyběly 3 body.
Hanácký pohár byl posledním závodem Českého poháru, série pěti závodů, kde se nejhorší výsledek škrtal.
Zuzka vyhrála čtyři závody, a tak zaslouženě vyhrála i Český pohár, ačkoliv na Hanáckém poháru skončila druhá. Karel bral dvě první a dvě druhá místa, což mu nakonec vyneslo druhé místo. Chybělo mu jedno vítězství navíc.
V žácích jsme věděli, že Vojta vyhraje s bezpečným náskokem. Rozhodovalo se mezi Adamem a Matějem. Nakonec, protože Matěj porazil Adama, skončil o jeden bod Adam na třetím místě. Honza potřeboval o jeden závod lepší výsledek. To jaro nebylo ještě úplně ono, ale díky Hanáckému poháru se dostal na čtvrté místo a odsunul nakonec pátého Jardu. Takže mezi prvními pěti závodníky tři Jihlaváci. Pecka. A to ještě za Jardou na šestém místě Peťa. Takže prvních 6 míst - 4 Jihlaváci v nich... Dvojitá pecka.
A tak nám skončil Český pohár. Kluci do toho dali, co mohli. Vrátilo se jim to ve vší parádě. Letní plán vyšel. Teď ještě připravit zimní plán, abychom byli připravení na jaro. Pořád je kam stoupat.
Nyní nás čeká ještě výzva v 1. lize, kde kluky čeká boj o udržení v nejvyšší soutěži. Pak nás čeká poslední venkovní závod. Pro někoho Praha, pro někoho Winden. Tímto se tedy loučíme s individuálními soutěžemi, kde si všichni kluci zabojují proti sobě.
Jo - a banket byl výborný. Děkujeme za něj. Narvali jsme se k prasknutí a ještě bychme si zašli, kdybychom nebyli plní. Krásný závěr poháru.