Podzimní muškaření loňského podzimu přivedlo nás na myšlenku, zda bychom se nezkusili zúčastnit nějakých muškařských závodů. Přivedlo to na myšlenku hlavně Karla, ale kluci, kteří s Karlem jezdili v řijnu a listopadu na Svratku, se pro myšlenku závodů nadchli. Hehe, ještě nevěděli, co je čeká. No... Karla taky ne.
Moravský rybářský svaz reprezentovala v roce 2022 pouze jedna dívka z Bojkovic, jinak se v juniorském žebříčku jiný závodník neobjevil. V letošním roce představil předseda muškařského odboru MRS myšlenku rozvíjet juniorskou sekci v Moravském rybářském svazu. Karel se mu ozval a byl přesměrován na Vojtu z Brna. Po několika schůzkách a hromadě nových informací, které Karel nestihl všechny pojmout, bylo domluveno, že se kromě dvou brněnských chlapců zúčastíme několika závodů i my.
Nemáme to úplně jednoduché. Spousta muškařských závodů probíhá současně se závody rybolovné techniky, takže nám bylo jasné, že se nebudeme moct zúčastnit všech závodů. Nicméně jezerní republika se zdála realizovatelná. Chytře bylo vymyšleno, že jezerní republika bude v sobotu a současně ten samý víkend v neděli bude i Východočeský pohár, takže dva muškařské závody ve dvou dnech. Bohužel jsme v neděli nemohli. Již za týden nás čeká první venkovní závod RT a na prodloužený víkend jsme se rozhodli udělat soustředění a kontrolu techniky a výtahů.
V sobotu jsme se ale zúčastnit mohli a nechali jsme se přihlásit. Z původních třech jihlavských nadšenců jeden odpadl z rodiných důvodů, takže jsme vyrazili dva dospělí a dva závodníci.
Počasí je opravdu na draka. Ještě v dubnu na Vysočině sněží a teploty nám neumožňují chytat, natož si vyzkoušet nahazování muškařským prutem. Ale bylo to potřeba vyzkoušet alespoň jednou. Házet s jednou malou muškou o průměru nožiček 16mm na šňůře o délce 14 metrů, vytaženou mimo očka a voděnou silonem, je úplně něco jiného jak házet s WF šňůrou v očkách a třemi muškami z marabou. Na mušce dálce nic smyčku nebrzdí, na jezerní mušce ano.
A tak jsme si den před závodem zašli na louku. Na drátky, co používáme pro vázání mušek pro RT, jsme navázali peří a šli jsme si to zkusit. No, chvíli to trvalo, než se nám to podařilo nějak rozvodit. Další zkušenost navíc. Rozhodně teď víme, že hoverka lítá líp než intermída.
Další věc, co jsme řešili, byly pruty. Jakožto začátečníci jsme měli hlavně prut aftmy trojky nebo čtyřky. Jen Karel měl jednu sedmičku od Hanáka Honza pětkovýho Delphina. Pro potřeby Karel koupil ještě jednu sedmičku a napadlo nás využít pruty na mušku skish. Koneckonců je to muškařská disciplína a ikdyž pruty na RT jsou daleko tvrdší, muška skish mívá měkkou špičku. Vyzkoušeli jsme to a zjistili jsme, že se dá nahodit.
Večer před závodem jsme si začali číst Soutěžní a závodní řád a tam jsme zjistili, že musíme pořešit i podběráky. Naše teleskopické tyče i s hlavou přesahovaly povolenou velikost 3 metrů, stejně tak jako jsme mušeli řešit, že síťovina v hlavě musí být z pleteniny a ne z umělé hmoty. Naštěstí jsme takové hlavy měli (Karel dal svojí k dispozici Honzovi) a s tyčí jsme museli odebrat jeden díl.
Pak jsme řešili vázání mušek. Již dřív nám bylo vysvětleno, že vázat zonkerové pásky nebo marabou peří na devítistovkové háčky velikosti 8 a 10 není úplně ta ideální velikost na vysazené duháky, takže jsme museli rychle dovázat dvoustovkové háčky.
Vázali jsme, dokud jsme háčky měli. Za chvíli došly, tak jsme přešli na stovkové háčky a vázali splávky. Na závěr jsme si ještě navázali nějaký bloby z barevné šenylky a doufali ve štěstí. Připravili jsme si ujímané návazce a k nim deset náhradních návazců, aby se rychle vyměnovaly mušky, pokud bychom zamotali návazce a nešlo nám to rozvázat.
Ráno jsme vstali podobně jako na klasické závody RT. Ač závody muškaření začínají dřív prezencí a losováním než závody RT, nemuseli jsme vstávat nijak dřív, protože místo závodu bylo jen půl hodiny od chalupy.
Ráno nás nepřivítalo úplně jarním počasím. Sotva jsme vykoukli ven, všude jsme viděli bílo. Vzali jsme si na sebe více teplého oblečení a doufali jsme, že to nakonec nedopadne tak, jak nás předpověď počasí informovala. Ve čtyřech jsme se naskládali do auta a vyrazili směr rybník.
Naše cíle byly skromné. Po přečtení souboru všech možných přestupků a trestů - poprvé napomenutí, podruhé diskvalifikace - jsme chtěli dokončit závod bez diskvalifikace. Chvíli Karel přemýšlel s Jirkou, zda budou uzavírat sázky, do až jakého kola se kdo dostane.
Vedle primárního cíle - dokončit závod bez diskvalifikace jsme doufali v druhý cíl - chytit alespoň jednu rybu. Věděli jsme, že vůbec netušíme, na co nejvíc budou ryby brát, jaké kombinace použít, ... No, doufali jsme, že to nějak dopadne.
Přesně okolo půl sedmé jsme dorazili k rybníku. Byli jsme přesměrováni na parkoviště a vyrazili jsme losovat. Po losování jsme obdrželi kartičky na seznam ryb, na které se mělo zapsat to, co by se případně chytlo.
Prošli jsme si rybník a zkontrolovali místa, kde se bude chytat. Tři místa vypadala úplně v pohodě na rozvodění šňůry, jedno místo na hrázi vypadalo, že by mohlo být komplikace. Z jedné strany strom, z druhé strany větev příliš vysoko na to, aby se dala utrhnout. Přesto jsme měli vyzkoušené, že umíme vodit rovně, takže vymezený prostor nám neměl dělat problémy.
Šli jsme si chystat pruty. Honza si připravil svou pětku, čtyřkopětku a Karlovu sedmičku. Adam si připravil čtyřku, druhou sedmičku od Karla a mušák na skish. Po připravení návazců a kontroly všech věcí, co jsme potřebovali, volali nástup.
Nebyli jsme jediní nováčci na závodech, a proto pořadatel vysvětlil ve stručnosti pravidla, kterých jsme se měli držet. Závod byl rozdělen na dvě skupiny - první a druhá. Pro každou skupinu byly připraveny dva sektory - A a B. Každý sektor měl 8 míst na chytání. Pro každou skupinu připravena 4 hodinová kola, celkem 8 kol. Do šesti večer bylo stále co dělat. Každá ryba nad 18 cm se počítala. Štiky se nevrací a hlásí se, organizátoři odnesou pryč.
A byl nejvyšší čas vyrazit na ryby.
Adam i Honza chytali ve stejné skupině a chytali teda současně. Proto se chlapi dohodli, že Karel bude u Honzy a Jirka u Adama. Honza byl v sektoru A, Adam v sektoru B. První kolo zahájili oba na břehu u příjezdové cesty.
Hned po startu nás překvapilo, že Honza zasekl rybu hned po prvním náhozu. Ač ryba u břehu utekla ve chvíli, kdy se Honza nakláněl pro podběrák, měli jsme pocit, že to bude o hodně rybách. Byl to jenom pocit.
Během celé hodiny už Honza měl pouze jeden záběr. Tentokrát duháka vytáhl. Měřil 33cm. Po zápisu rozhodčího jsme zjistili, že duhák měřil 330mm. Další rybu Honza už nevytáhl. S odstupem času si říkáme, že to asi bylo tím, že Honza chytal pořád stejným stylem. Hodně času také bralo převazování. Převazovalo se hodně a chvílemi ještě víc. Zkušenosti do budoucna.
Že se Adamovi moc nedaří bylo slyšet, že mu to taky moc nejde. Holt tréninku moc nebylo. Ale ryb chytil víc, měl tři. Největším duhákem byl ten dlouhý necelých 32 centimetrů. A hodina byla pryč. Během hodiny jsme slyšeli asi tři lidi hlásit, že chytili štiku.
Mysleli jsme si, že se budeme hodinu nudit, než začne další kolo. No, nenudili jsme se. Všechno zamotané převázat, nějaký to kafe, nějaký ten čaj, kupa toustů... A už jsme šli chytat znovu.
Tentokrát Honza začínal na místě, kde se jen tak tak vešel a měl velké problémy někam dohodit. Postupem času se to zlepšilo, ale ryby nešlo chytit. Co jsme sledovali kolem nás, všichni měli problém něco vytáhnout. Někteří vyzkoušeli i pět šest různých stylů chytání, než se jim podařilo chytit jednu rybu. Hráz byla opravdu velice komplikovaná. Honza na ní nechytil nic. A chytil tak pouze o rybu míň, než měli ostatní závodníci na hrázi. Vedle něj se chytila další štika.
Na rybník se přijel podívat i Tomáš, a tak s námi trávil chvíli času. Půl hodiny byl u Adama, kterému se také moc nedařilo, a půl hodiny byl u Honzy. Na konci druhého kola Honza odcházel s nulou a Adam s ulovenou jednou rybou. Byl to duhák 33cm.
Byli jsme spokojeni. Adam již měl čtyři ryby a Honza jednu. Věděli jsme, že neodjedeme s úplnou nulou. Stejně jako Honza měli ve druhém kole nulu další tři muškaři, takže podmínky na některých místech byly opravdu komplikované.
Následovala druhá pauza a třetí kolo. Během druhé pauzy, kdy se nemuselo tolik věcí měnit, se využila chvíle na oběd a další kafe.
Karel řešil, že kolem druhé hodiny byl hlášen slejvák. Jirka prohlásil, že na obzoru není ani mráček. Karel se zarazil, pohlédl vzhůru a začal si prohlížel kompletně bílou oblohu. Jirka rychle dodal "... ze kterého by mělo pršet."
Při příchodu na třetí kolo jsme si všimli, že nejsme jediní, kdo motá nebo má nějaký problém. Díky tomu jsme měli možnost se podívat, na co chytají ostatní. Úplně jsme se neminuli, možná jen kombinace nebyla vhodná.
Adam vyfasoval místo, na kterém předtím chytal Honza. Honza vyfasoval místo skoro luxusní. A že to bylo opravdu skvělé místo jsme viděli u všech okolo, kteří chytali rybu za rybou. Ve chvíli, kdy Honza chtěl nahodit, zamotal. Ve chvíli, kdy rozmotal a chtěl nahodit, zamotal. Pro úsporu času odložil zamotaný prut a vzal druhý prut. S prvním máchnutím prutu zamotal. Po rozmotání prvním náhozem zamotal...
Po tři čtvrtě hodiny se podařilo konečně Honzovi pochopit, jakým způsobem nahazovat, konečně dostal mušky do vody. Do pěti minut přišel první pstruh, délka 37cm. Pak Honza zamotal.
Oproti Honzovi, který nevědomky šetřil ruce, když pořád rozmotával, Adam ruce nešetřil. Ač se mu na B5 nepodařio rybu chytit, nepřestal nahazovat a málem nedoházel do konce, jak už ho bolelo rameno.
Na poslední kolo Adam opět šel na místo, kde původně chytal Honza, a Honza šel na místo vedle mostku.
Honzovi se zkrátili ujímané návazce na polovinu, aby se mu vodilo líp. Tentokrát už Honza hodně zlepšil techniku a házel bez extra motání. Tentokrát trénoval lekce masochismu, když se muškou trefoval do těla. Vrcholem byla muška, která mu zaparkovala na ruce tak, že mu prošla kůží nad kloubem prostředníčku. Ještě, že muškaři nesmí používat protihroty.
I v tomto kole ale Honza chytil pstruha. Měl 372 mm. Zapsal nám ho jeden ze zkušených závodníků. Odešel a za chvíli se vrátil, protože ho zajímalo, na co toho duháka Honza chytil. Překvapeně zíral na pestrobarevnou perdigonu, kterou tam Honza dal na přívěs.
A stejně zase Honza motal. Nakonec mu zbyl pouze prut na splávek. Tak to zkusil. A chytil perlína. Po vložení do korýtka s metrem Honza viděl jasných 18 centimetrů. Po vložení perlína do korýtka tak, aby byla tlamička opravdu na nule, měl perlín 17,8 cm. Když zbývalo 15 minut do konce, Honza zamotal a zjistil, že už nemá žádný náhradní návazec s lurama. Zbyl mu pouze jeden návazec se splávkem. To, co jsme mysleli, že vydrží tak do druhého kola, vydrželo až do 15 minut před koncem celého závodu. Úžasný výkon.
Nakonec Honza chytil dvě ryby, ale pouze jednu měřitelnou. Měla 372 mm.
Adam byl u čtvrtého kola úplně vyřízený. Ač se snažil se neustále bojovat. Ryby ovšem nebraly. Tedy jemu nebraly.
Když už Adam nezvládal vodit, začal prutem nahazovat á la mokré hody na skihi. Náhle přišel záběr a Adam rybu dostal ven. Duhák 32 centimetrů.
Jirka na chvíli zašel za Karlem prodiskutovat závěr závodu. Když se vrátil k Adamovi a viděl jeho techniku, prohodil něco ve smyslu "trénuješ mokrý hody?" Adam se na něj podíval a odpověděl "jak myslíš, že jsem chytil toho pstruha?"
Další ryba již ale nepřišla. Adam měl jednoho duháka.
Po skončení byl Honza unavený a Adam vyřízený. Vedle doplnění oblečení na takové počasí bude příště potřeba vzít s sebou i víc jídla. Dopoledne jsme měli posychrované, oběd jsme dostali, ale od poledne do šesti večer jsme v podstatě neměli co jíst. Ono se to doladí.
Přišlo vyhlášení. Jak jsme zjistili, nakonec Moravský rybářský svaz reprezentovalo 5 závodníků. Byli jsme nejhorší. Z 30 závodníků Honza obsadil 25. místo a Adam 26. místo. Další cíl splněn - neskončili jsme poslední.
Každý závodník dostal nějakou malou pozornost od firmy CzechNymphs. Honza dostal materiál na tvorbu blešivců a Adam vlasec.
První muškařský závod jsme absolvovali bez ztráty hvězdičky. Žádná diskvalifikace kvůli neznalosti pravidel. Pouze jedno zerované kolo. Žádný zlomený prut. Ani jednou jsme nehodili na strom. Deset náhradních návazců, připravených na závod, vydrželo až do 15 minut před koncem posledního kola.
Chlapci byli nadšení. Ač Adam ještě druhý den hlásil brutálně namožené předloktí, hodnotil závod deseti body z deseti možných. Kdo ví, kdy se objevíme znovu na jezerním muškaření. Byla to ale rozhodně příjemná zkušenost v příjemném prostředí muškařů.
Tak díky za možnost se zúčastnit a třeba zase někdy. Teď už nám začne sezóna RT a musíme se přeorientovat.