Druhou říjnovou sobotu proběhl poslední venkovní závod termínového kalendáře Rybolovné techniky pro rok 2022. Několikátý rok po sobě se jednalo o závod, pořádaný územním svazem Praha. Na tomto závodě měli závodníci poslední šanci si vylepšit svá maxima a předvést, co si odnesli z letních soustředění, které jim mělo pomoct se posunout zase o kousek dál. Zkušenost i z loňského roku ukázala, že nejlepší výsledky se dosáhly většinou během kontrolních závodů na soustředěních a na podzim šly výsledky tak nějak dolů. Letošek nebyl výjimkou.
Výprava z Jihlavy tentokrát vyrazila s tím, že budou házet pouze tři kluci a jeden dospělák. Petr stále ještě nebyl v pořádku a než riskovat nějaké problémy v budoucnosti, to raději zůstal doma. Tomáš si po dlouhé době konečně našel chvilku na to, aby si mohl zaházet na závodech. A duo Zuzka-Jirka se zhostili role trenérů. Jirka si vzal na starost Tomáše a Adama, Zuzka se věnovala Vojtovi a Honzovi.
Karel měl jedinečnou šanci zúčastnit se jiné akce a s ohledem na možnosti rozvoje kluků z kroužku i v jiných oblastech musel s těžkým srdcem oželet závod, na který se hodně těšil, pro "vyšší dobro". Nutno podotknout, že následně tvrdil, že ona akce ho hodně posunula dopředu a zase může něco předávat klukům.
Když se to vezme kolem a kolem, hlavně kolem výsledků, dá se říct, že to nakonec bylo dobře i pro kluky :)
Závod se tentokrát nesl v komornějším duchu. Ač to tentokrát závodníci ze severních nebo středních Čech měli nejblíž, objevilo se jich pomálu. Moravskoslezský územní svaz zastupoval pouze Karel, státní trenér juniorů a kadetů. Ostatní se účastnili souběžného krajského přeboru jejich ÚS.
To MRS akci podpořilo, týmy z Jihlavy, Kroměříže a Velkých Pavlovic tvořili více jak třetinu startovního pole. Ač jsou chlapci stále žáci, bojovali v kategorii juniorů. On to ale zase tak velký problém nebyl, z juniorů zde byl pouze kroměřížský Robert. Zbytek byli žáci, takže proběhl klasický souboj Jihlava vs. Matěj z Kroměříže. Zase byla sranda.
Tomáš bojoval v kategorii mužů. Trošku mu také prořídla konkurence, neboť zde byla i kategorie veteránů, kam se přesunuli závodníci, kteří již překročili magickou hranici, jež je kopla výše.
Tomáš toho zase tolik nezapomněl, ale trénink na lepší výsledky chyběl. Před létem se vypracoval na jednu nulu na muše skishi, teď už tam byly zase čtyři. Ani plachta a skish se tolik nepovedly. Těžko popisovat, kde byl problém, když tam reportér nebyl a informace z akce jsou kusé... většinou se zkrátily na prosté "netrénoval, no". Vítr se na dálky točil a bylo to o náhodě, kdo chytí jaký podmínky. Tomášovi na mušku dálku to počasí tolik nevyšlo. Podržená levá mu navíc natahovala smyčku brzo a ta padala dřív, než by musela. V zátěži dálce ale zachránil průměrné výsledky nadprůměrnou dálkou a zlepšil si náladu. Nakonec se mu opět podařilo hodit přes 400 bodů. Víme, že je schopen dát víc, ale nač to hrotit, je konec sezóny.
Adam nastoupil sebevědomě na svou první disciplínu, kterou byla zátěž skish. A sebevědomě s cílem hodit stovku minul první terč. Nálada se hned změnila a najednou házel, jako by ho už skish nezajímala. Když ale přidal další dvě nuly, začal se přecejenom snažit, aby to nebyla úplná tragédie, takže nakonec uhájil alespoň 80 bodů. Následně naskočil na mušku skish a lupnul tam svou první stovku na mušce a druhou stovku na terčích v závodní kariéře. O to hůř se skousávala komplikovaná osmnáctka na plachtě, kdy oba hody nechtěly doletět. Pak se k tomu poslala sem tam naštvaná šestka zleva a podobně... no tentokrát se terče v součtu moc nepovedly. Ale stovka na muše super. Wobler na cestě... ikdyž prý by chtěl spíš mušky na chytání.
Na mušce dálce jsme se opět motali kolem 85 bodů. Nejdelší hod byl o metr a něco kratší než osobák a součet pouze o 3 body menší. V podstatě druhá nejlepší muška dálka. Pořád byl ještě na pátém místě před zátěží dálkou , ale třetí nejdelší dálkou v kategorii se vyhoupl na třetí místo. Výš to nešlo, tam byla ztráta přes 30 bodů.
V součtu to bylo 432 bodů. Pokud bychom nepočítali výsledky z letních soustředění, jednalo se o nejlepší výsledek pětiboje v celé sezóně a celé kariéře vůbec.
Máme drobné podezření, že Vojta je provokatér. Když s ním šla Zuzka prohodit jednotlivé terčové disciplíny, byla to těžká tragédie, co předváděl. Samozřejmě to bylo způsobeno i tím, že tak nějak vypustil tréninky v poslední době, respektive je musel vynechat pro jiné povinnosti.
Pak ale přišla závodní část a Vojta zahájil skishí 90. Od soustředění nejlepší výsledek. Pak šel na mušku skish. Od Poháru mládeže nejlepší výsledek. A pak šel ještě na plachtu a tam 94. Od Hanáckého poháru nejlepší výsledek. Kombinací těchto výsledků se poprvé dostal na ztrátu 21 bodů. Teprve podruhé se dostal pod ztrátu 30 bodů a že to tentokrát nebylo jednoduché, to jsme viděli ve výsledcích, kde i jeden z nejlepších českých juniorských terčařů, Robert z Kroměříže, měl ztrátu pouze o 5 bodů menší. Vojta se zařadil na druhé místo hned za něj.
Přišla muška dálka a tam se Vojta trápil. Zuzka z něj ale dokázala vydolovat maximum toho, co z něj ten den vydolovat šlo. Dopadlo to tak, že oba hody šly za 46 metrů a celkový součet byl o dva body vyšší, než měl Robert. Vojta v tu chvíli ztrácel na Roberta jen tři body.
Na zátěži dálce Zuzka nekompromisně určila jasný cíl - první hod bude ve výseči. A Vojta si nedovolil odporovat. První hod ve výseči skutečně byl. Na Roberta to nestačilo, ale o druhém místě nebylo pochyb. Pak ještě Vojta zatlačil na pilu a protáhl na vzdálenost pouhé dva body od Robertova nejdelšího hodu. Nicméně Robertovi přišla podpora větru a Robert utekl Vojtovi o 7 metrů.
V součtu to nakonec pro Vojtu bylo 467 bodů. Pokud bychom nepočítali výsledky z letních soustředění, jednalo se o nejlepší výsledek pětiboje v celé sezóně a celé kariéře vůbec.
Honza měl během celé jarní sezóny ztrátu na terčích kolem 100 bodů. Nejmenší byla 86 hned na prvním závodu, ale hned na druhém měl ztrátu 153. Postupem sezóny se rozptyl dařilo zmenšovat, až se zmenšil na 92 a 123 bodů. Zlom přišel během soustředění v Bransouzích a Zálužné, kde se mu dařilo začít chápat házení mušky skishe. To ho posunulo dopředu. K tomu se přidala zlepšená technika na skishi a rozptyl se posunul o 30 bodů níž, kdy nejnižší ztráta byla 60 a největší 92. Muška dálka stále dělala problémy, ale na každém závodu předvedl jeden zajímavý hod. Ikdyž ten hod býval mimo výseč. Na předposledním tréninku znovu ukázal, že začíná chápat i mušku dálku. Potvrdil to i na lize mládeže.
S těmito výsledky a velkým očekáváním Karla vstupoval do Pražského poháru. Stejně jako Vojta byl Honza pod taktovkou Zuzky.
Honza začal na mušce skish a zahájil s 90 body. Již na předchozím závodu si vylepšil své maximum, když hodil 80 bodů. Tentokrát ho ještě vylepšil o další dvě trefy. Pokračoval na skishi a dalších 90 bodů. Pouze poslední dva hody dělily Honzu od první stovky. I tak ale hodil nejlepší skish, pokud bychom nepočítali soustředění. Ve srovnání s posledními dvěma závody (50 a 65 bodů) to byl výkon z říše snů. A přišla plachta - 90 bodů. Druhý nejlepší výsledek v kariéře.
Fantastickým vysoustředěným a konstantním výkonem Honza dokázal naházet pouze 30 bodů ztrátu. Horko těžko bychom hledali druhého takového závodníka, který na konci druhého roku házení dokázal hodit ztrátu na terčích pouze 30 bodů...
Že Honza začal chápat mušku dálku se ukázalo již na lize mládeže. V Praze dokázala Zuzka dostat Honzu přes 39 metrů, což je jeho nejdelší hod, pokud nebudeme počítat ten hod v uragánu na soustředění. Také celkový součet na mušce dálce byl nejdelší v kariéře (pokud nepočítáme ten počin v Bransouzích). Je fascinující, že poslední dva týdny tréninku posunuly Honzu o deset bodů výš, když porovnáme výsledky před ligou mládež a po ní.
A přišla zátěž dálka. Honza pod nekompromisním tlakem Zuzky si nedovolil nic jiného než hodit do výseče hned první hod. Je vidět, že Zuzka má u kluků větší respekt, protože s Karlem na place Honza první hod hází vedle a Vojta pro jistotu všechny hody. No, se Zuzkou v zádech hody padaly krásně do výseče. Jestliže minulý týden na lize mládeže hodil Honza svou druhou nejdelší zátěž dálku vůbec, tady hodil třetí nejdelší. Fantastická jízda Honzy od začátku do konce...
V součtu to nakonec bylo pro Honzu 430 bodů. Pokud bychom nepočítali výsledky z letních soustředění... co to plácám? Ikdybychme počítali výsledky z letních soustředění, Honza předvedl výsledek z říše snů. Jestliže ještě na jaře jsme byli hepy jak dva grepy za překonání 330 bodů, teď jsme o 100 bodů výš! Jenom jednou se Honzovi podařilo hodit 400 bodů (přesně), teď vystřelil o 30 bodů ještě výš. Jen dva body mu chyběly na to, aby dokázal dokonce porazit i Adama.
Poslední závod byl prostě závodem Honzy...
Se slzou v oku se loučíme s venkovní sezónou. Kdyby to šlo, jezdíme ještě na další závody, nemůžeme se toho sportu nabažit. Ale bohužel to nejde. Závody skončily, následuje relaxační meziobdobí, než se přesuneme do tělocvičny. Pak budou alespoň závody v hale.
Nemohli jsme se rozloučit se sezónou líp než tak, jak se kluci rozloučili. Nejlepší výsledky na posledním závodu sezóny. Je v tom cítit drobná provokace, že si to schovávali zrovna na ten jediný, úplně jediný závod v sezóně, na kterém s nimi Karel nebyl, ale podle zvěstí z kuloárů se to bude ještě interně řešit...
Jsou to kluci šikovní :)
I sebelepší závodník však neprodá úplně vše, pokud by k sobě neměl někoho, kdo mu pomáhá.
A tady je třeba říci, že se role rádců, trenérů, dobromyšlenkářů a parťáků do nepohody chopili Zuzka s Jirkou a zvládli to na jedničku. Je vidět, že absence Karla nikoho nerozhodí a nastavená cesta do konce sezóny neuhnula.
Takže díky kluci, díky Tome, díky Jirko, díky Zuzko. Letošní rok byl epochální.