Na poslední víkend v červnu jsme se přesunuli do Českých Budějovic na Velkou cenu ČR. Jednalo se současně i o třetí závod Světového poháru 2022. I proto jsme na závodech nepotkali pouze české závodníky, ale viděli jsme esa z jiných států. Ač to většina mladých závodníků ani netušila, včetně těch jihlavských, pohybovali se kolem nich legendární esa jako ikona českého a rakouského castingu, paní Alena Kläusler, která již ve 14-ti letech dokázala vyhrát Mistrovství světa dospělých (1984 - Toronto) nebo německý ultramág Jens Nagel, z jehož úspěchů můžeme jmenovat například 6 titulů mistra světa v devítiboji (nejvíc od zavedení devítiboje v roce 1993) nebo největší počet titulů mistra světa v posledním desetiletí (12). Také je to první závodník, který dokázal vyhrát současně pětiboj, sedmiboj a devítiboj na jednom mistrovství světa (2010 - Novi Vinodolski).
To ale nebylo vše. Mezi rozhodčími se pohybovala další esa tohoto sportu. A tak se naši mlaďoši mohli klepat z nervozity před Patrikem Lexou, který na mistrovstvích světa a Evropy dospělých vybojoval víc zlatých medailí (43), než má druhý nejlepší český závodník medailí dohromady, a celkem získal 92 medailí, což je víc jak dvojnásobek na druhého nejlepšího Čecha. Také je to jediný světový mužský závodník, který dokázal mistrovství světa dospělých vyhrát již v 16-ti letech.
A pro nás Jihlaváky to byla srdcovka v tom, že nám výsledky rozhodoval i nejznámější jihlavský závodník a reprezentant Martin Musil.
No... všechny ty věci popsané výše byly asi hlavně srdcovka pro toho, kdo se tady vypisuje s článkem, neděláme si iluze, že jedenáctiletý, třináctiletý a čtrnáctiletý klučina vůbec tuší, kdo se kolem nich pohyboval. I upozornění jich, že je vedle nich nějaký Jens Nagel, vedlo pouze k pohledu na něj a dalšímu věnování se žlutým terčům. Nu což...
Jedno se Českým Budějovicím musí nechat, když už fouká proti jako na všech ostatních závodech, fouká tady asi úplně nejmíň, co jsme v sezóně zažili. V poměru s ostatními závody během jara se jednalo o luxusní podmínky a stačilo to tam jenom namlátit. Na dálkách to bylo trošku komplikovanější, nejlépe asi fouklo na začátku mušky dálky a v prvním kole zátěže dálky. Ale záleželo na podmínkách, někteří závodníci hodili líp spíš ve druhém kole.
Na poslední český závod jarní sezóny jsme vyrazili dva dospělí a tři mladí. Tentokrát se házel jenom pětiboj, takže obouruče jsme nechali doma. Závod jede podle pravidel ICSF, tedy pouze kategorie dospělých a mládeže do 18-ti let. Tak si kluci zablbli v kategorii se staršíma dohromady.
Je úžasné poslouchat Tomášovo vyprávění, kterak bojoval s muškou skish, kde dal nuly, jak se na poslední hody rozklepala ruka. Byla z toho druhá nejlepší muška a podruhé 90+. K tomu druhá nejlepší zátěž skish a terče kazila jenom plachta. Na mušce dálce je naučená jedna nepěknost, kterou jsme na tréninku odbourávali, ale bohužel zvyk je železná košile, a tak jsme se toho nedokázali zbavit. Široké smyčky do proťáku se zastavovaly bohužel brzy a mohli jsme být rádi aspoň za 94 bodů. Zátěž dálka nakonec přes 60 metrů, celkově z toho byl třetí nejlepší pětiboj Tomovi letošní sezóny.
Karel v letošní sezóně dokázal vůbec poprvé dostat svou ztrátu na terčích pod 10 bodů. Ztrátu měl na plachtě při hodech zleva, na skishi pak poslední hod. Na mušce dálce měl štěstí, protože házel mezi prvními, kteří měli víceméně nejlepší podmínky na házení. Nakonec z toho byl třetí nejdelší hod i třetí nejdelší součet. Na zátěži dálce dál ztrácí, je vidět, že technika s hody do větru, kterou trénoval celý loňský rok, do letošního víceméně protivětru moc nefunguje. Nakonec z toho bylo 4. místo.
Zuzka dál jede bomby. Na muše skish další kilo do sbírky, k tomu po dvou letech zase stovka na plachtě. S jednou minelou na skishi to byla ztráta 5 na terčích. Jen dva muži měli stejnou nebo menší ztrátu, nikdo jiný na ní na terčích neměl. Pak přišel problém na mušce dálce. Jako technicky dobrý a ona to žádná velká ztráta nebyla, ztratilo se ale nepatrně na Alču, ale hodně na Katku.
Pak přišla na řadu Zuzčina v poslední době silná disciplína - zátěž dálka. A zde opět Zuzka potvrdila, že to umí, ačkoliv nejvíc hodila "zajišťovacím" prvním hodem. Technicky lepší hody přišly až poté, ale nebyly do vhodného větru. I tak se ale Zuzce podařilo stáhnout ztrátu a vydrápat se na první místo v kategorii žen.
Světový pohár bude opět o boji mezi Zuzkou a parťačkou z Moravskoslezského územního svazu Luckou. Po dvou absolvovaných závodech se společně dělí o první místo, protože obě mají jedno vítězství a jedno druhé místo. Bude to ještě hodně napínavé.
No a k těm našim klučinům, kteří tentokrát jeli ve třech, Peťa zůstal doma. Chlapci nemohli bojovat v kategorii žáků, protože světový pohár definuje pouze juniorskou kategorii. Tak si kluci porovnali výsledky s našimi juniory a zahraničními závodníky.
Honza prožívá na muše skishi hodně pitomé období, kdy se plácal na začátku sezóny na nějakých 30 bodech, pak se vyšvihl na dvojnásobek, aby pak zase klesnul zpátky na 30. Ale tušíme, kde je chyba, během soustředění by se to mělo vyladit. Plachta byla v lepším průměru, ale Honza depkařil, protože věděl, že umí hodit mnohem líp. Do toho 5 nul na skishi a zase deprese... Až se uklidnil, pochopili jsme, kde byl problém. Jiný jihlavský závodník doházel skish dřív a začal vykřikovat "já mám woblera, já mám woblera", což Honzu rozhodilo a už to nedosoustředil. I takovými situacemi si musíme projít, aby nás to příště nerozhodilo. Jeňas by mohl vyprávět o své zkušenosti z Maďarska při finále multi skishe.
Na mušce dálce jsme se zase plácali kolem 28 metrů, ale dařilo se Honzu pomalu uklidňovat, aby se snažil víc technicky. Nakonec se povedl až ten poslední hod, kterým Honza vykouzlil tak krásnou a úzkou smyčku, že zabzučel naviják ještě ve chvíli, kdy šňůra nebyla vůbec rozbalená. Byl to o 7 metrů delší hod, takže jsme si potvrdili, že když to hlava udrží, jsme schopni házet daleko. Koneckonců tento hod do protivětru byl Honzův druhý nejdelší v jeho kariéře. Dál už byl jenom hod, který doletěl v uragánu o 5 metrů dál.
Sumasumárum máme pátou třístovku a čtvrtý nejlepší výsledek jarní sezóny.
Adam zahájil pod vedením taťky mušku skish s dvěma nulama. Technika se usazuje, již ve finále republiky byl takový výsledek. Plachta se drží v topu, dva body pod letošním maximem. Skish pak také pouze jedna nula pod maximem. Z posledních šesti závodů jsme pětkrát dosáhli 80+ bodů. Byla to druhá ztráta pod 50 bodů a jeho nejlepší dosavadní ztráta na terčích vůbec.
Že Adam roste výsledkově do krásy, potvrdil i na mušce dálce. Spolupráce Smáza-Smázík funguje čím dál víc a daří se udržet Adama soustředěného na techniku stále víc hodů. Zatímco již dokázal hodit 45 metrů a pak to neustál, tentokrát dal oba hody přes 40 metrů ... a až pak to neustál. Překonání hranice 86 bodů je nový osobní rekord. Nejlepší hod na zátěži dálce letěl na 55 metrů, což Adama štvalo, ale ještě netrénujeme rozdílné techniky na "po" a "proti" větru, takže se kapka zastavovala ve výšce a padala blíž.
Sumasumárum jsme uzavírali první desítku v kategorii juniorů s novým osobním rekordem v pětiboji, zlepšeným o dalších 8 bodů. Úžasné zakončení domácí jarní sezóny.
Aby Zuzka motivovala Vojtu na mistrovství republiky, prohlásila, že za každou stovku, kterou dá na terčích, dostane woblera. Však se na té republice taky pěkně rozčiloval, jak to zkazil, když hodil 95 na skishi. A protože Zuzka protáhla výzvu i na další závody, Vojta v podstatě na Velké ceně nic jinýho neřešil, pořád mluvil o tom, že si jede pro woblera.
Tak jsme začali muškou skish. Výtahy se nám nepovedly, asi tři terče byly dlouhý a k tomu dva blbě položený. Na druhou stranu zaplaťpánbůh za to, pořád je to v nadprůměru, tedy na Vojtu. Tohle musíme ještě vyřešit přes léto.
Pak přišlo to, co si přejeme zažít u všech kluků. Vojta přišel vysmátý z plachty a začal barvitě popisovat, jak mohl mít stovku na plachtě, ale ta jedna osmička byla úplně zbytečná, protože ... [epický příběh o přebrždění], a ta druhá osmička ... [druhý podobně poutavý příběh]. Co víc si přát než čtrnáctiletého klučinu, který barvitě nadává, že hodil svůj nový osobák na plachtě, a to 96 bodů. No a pak ta skish... procítěný a vysoustředěný průběh do mírného proťáčku, zakončený potřeštěným skotačením za prkýnkama a hulákáním "já mám woblera". Vojta poprvé ve svém životě hodil plný počet bodů na některé disciplíně na venkovním závodu. Podařilo se mu to o čtyři roky dřív, než jeho trenérovi.
Muška dálka probíhala podobně kvalitně, hody létaly v podstatě na technickém standardu, ten nejlépe hozený dokonce vystřelil až za hranici 45 metrů, čímž překonal i několik juniorů. Zátěž dálka ještě pořád padá z prstu dřív, než dojde k zaražení, takže nám to lítá mimo výseč, alespoň první hod tam šel. Na druhý jsme se trochu natočili a těsně do té výseče spadl. No a třetí se zase chytil o prst... Pešek.
Každopádně jsme šli podruhé v sezóně přes 440 bodů a hodili jsme si nový osobák, zlepšený o 3 body. Celkové 7. místo v juniorské kategorii.
Nakonec to tedy dopadlo hodně dobře. Vojta začal zatápět i juniorům, dva již nechal za sebou a uvidíme, jak na tom budeme, pokud se podaří zlepšit muchu skish. Adam je u juniorů taky velice blízko. Zahraniční závodníci zůstali za oběma, dva porazili pouze Honzu.
Zuzka jede jedinečnou sezónu a jenom doufáme, že jí to vydrží. A chlapi si zase zablbli a užili si závod po svým. Cesta domů byla vylepšena zaslouženou odměnou v burgrárně a zakončení domácí jarní sezóny se tak vydařilo na jedničku.
Teď nás čeká zasloužený odpočinek... takže jedno soustředění, druhý soustředění, třetí soustředění, ... a Pohár mládeže na konci srpna.