Hlavní sezóna oficiálního termínového kalendáře začíná ligovými závody, pokud do toho teda nehodí nějaký moribundus vidle. Letos zatím všechno v cajku. Je to kousek z ruky, takže jsme vyrazili na akci již v pátek a ubytovali se nedaleko Bohumína. Podle instrukcí kluci vezli tašky, přepadávající na jednu stranu, takže hned bylo poznat, na které straně je jídlo a na které oblečení.
Ráno s námi dorazilo 11 týmů. Museli jsme se popasovat s nepříjemnou situací, kdy jeden ze závodníků během týdne špatně došlápl při basketu a nemohl s námi odcestovat. Takže jsme bojovali proti ostatním týmům ve třech. Nakonec jeden tým byl dokonce dvoučlenný, takže bylo jasné, že poslední asi nezůstaneme. Cílem ale bylo stejně hlavně bojovat s hlavama, což se u některých stále ukazuje jako zásadní problém.
Na hřišti byl během terčů docela klid. Asi v době, kdy se stavěla muška skish, nefoukalo vůbec, ale při stavění zbytku se objevil mírný protivítr. S muškou se již nehýbalo, ale ostatní terče se postavily po větru. Ono to stejně mělo jenom psychologický efekt na té mušce, nefoukalo tak, aby to někomu mělo extra vadit. To, že sem tam fouklo do strany, se bude dít i na dalších závodech a lepší si na to zvykat na lize než se s tím začít prát až na nominačních závodech.
Na dálkové disciplíny se příjemně zvedl vítr. Větší štěstí měli ti, kteří házeli mušku dálku na začátku, protože vítr šel od ruky. V druhé polovině závodního pole se ale začal objevovat spíš směrem do ruky, takže se méně zkušení závodníci sem tam nepříjemně švihli. Zátěž dálka již byla v pohodě.
Naši borci bojovali hlavně sami se sebou.
Petr předváděl krásné hody během tréninku, ale při závodu jako by nedokázal udržet nervy na uzdě a nepovedlo se mu vůbec nic.
Nejvýraznější to bylo na mušce dálce, kterou při tréninku házel přes 40 metrů bez problémů, ale jak se řekl start, nedokázal odhodit. Šňůra sebou vždycky jen tak plácla na třiceti metrech a celých pět minut se to nezlepšovalo. Když skončil čas, měl zrovna staženou šňůru, tak odhodil mimo počítání a hod letěl opět za 40 metrů.
Podtrhla to i zátěž dálka, kdy otočkou nedokázal odhodit do výseče a jistili jsme hody přes hlavu. Na druhou stranu má za sebou Petr teprve druhý letošní venkovní závod a opět se dostal přes 300 bodů. To nejlepší nás zřejmě ještě čeká.
Honza se učil nové věci, musel stihnout mušku skish v časovém limitu, což znamenalo zrychlit o dvě minuty, a změnit techniku na muše dálce.
Muška skish se zvládla. Ačkoliv ke konci to bylo jen takové plácání ve stylu "hlavně to stihnout", bylo tam zlepšení oproti poslednímu závodu. Zlepšení bylo i na plachtě, a zhoršení na skishi. Ty terče nás ještě limitují.
Na mušce dálce se podařilo udržet techniku z tréninku a došlo k mírnému posunu 2 metry na hod. Takže super. Zátěž dálka opět přes 45 metrů, takže další olizování hranice 300 bodů v pětiboji.
Adam oproti poslednímu závodu zlepšil všechny terče. Celkem to bylo zlepšení o 24 bodů.
Muška dálka byla perfektní, jeden hod vystřelil přesně, jak jsme doufali, a dostal se poprvé přes 40 metrů. Máme tedy nový osobák. Ač druhý hod byl o pět metrů kratší, i součet je nepatrné zlepšení osobního rekordu.
Na zátěži dálce byl opět nejdelší hod ten první. Plynulé roztočení a rána v konci pouze nebyla dostatečně podpořena větrem, takže dopadla lehce před 60 metrovou hranici. Zatím Adamův druhý nejdelší hod a opět jsme se dostali přes 395 bodů. Ta čtyřstovka stále odolává, ale zdá se, že už dlouho nevydrží odolávat.
No, nakonec kluci dokázali porazit jedno čtyřčlenné družstvo, a to mladé začátečníky z Bohumína "C". Těsně nás porazil Frýdek-Místek.
Jihlava skončila na 11. místě a uvidíme, zda se podaří vyskočit výš.
Pokud bychom udělali žebříček jednotlivců, Adam by mezi chlapci skončil na 12. místě, Petr na 20. místě a Honza na 23. místě.